Dnešní den byl významný hned ze dvou důvodů:
Vzhledem k výše uvedenému byla moje nervozita poměrně značná a obavy z návratu s kufrem auta plným třísek byly veliké.
Po příjezdu na místo jsem rychle složil SHAFTa, měl jít na řadu první. Co kdyby začalo foukat a já měl zase cuky odložit to na jindy. Zkontroloval jsem funkčnost a správnost všech výchylek a s roztřesenými koleny šel na start. Letadlo jsem namířil asi pod úhlem 15° k ose cesty (přeci jenom trošičku foukal mírný vánek a toto byl směr proti němu). Přidal jsem plyn asi na 75% a sledoval, co se bude dít. Model se snadno rozjel a pěkně držel směr (80 mm velká pryžová kola dělají své). Asi po 10 m, když se letadlo přibližovalo k protějšímu okraji cesty resp. lemujícímu travnímu a bodlákovému porostu, jsem přitáhl výškovka a letadlo se bez zaváhání odlepilo od země a začalo tak pod úhlem 30°stoupat. Naprosto rovně, žádné uhýbání, křidélek jsem se nemusel ani dotknout. Po vystoupání do větší výšky jsem se trochu uklidnil a začal sledovat, jak se letadlo chová. Celkem mne překvapila malá rychlost, při 50% plynu to skoro neletělo (použitá vrtule 9x6). Že by bylo něco pravdivého na na některých tvrzeních, že motory Turnigy série SK nejsou nic moc? Když jsem si ho do SHAFTA pořizoval, měl jsem za to, že pořizuji z hobbycity to nejlepší dostupné. Dávat víc plynu se mi nechtělo, měl jsem v úmyslu si na letadlo trochu zvyknout a bál jsem se většího odběru (doma jsem naměřil 26A při plném plynu), aby mi brzo nedošla baterie.
Po asi 8 minutách opatrného poletování ve vodorovném směru (kdepak, žádné přemety, výkruty, let na zádech atd.) jsem začal zkoušet přiblížení na přistání. Po druhém pokusu jsem se trefil nad cestu a zkusil sednout, docela to šlo. Keclo si to tak, že odpružený podvozek se prohnul až jsem měl obavy s uražení vrtule. Po chvíli jízdy se letadlo zastavilo o nerovný okraj cesty. Běžel jsem zkontrolovat stav a hlavně teploty. Vše studené - motor, baterie (na regulátor se nedostanu, je uvnitř trupu ve předu, zvládá ale 60A (dával jsem ho tam kvůli váze, vycházelo mi to lehké na předek) o něj jsem strach neměl.
Po chvíli uklidněn jsem se rozhodl pro nový start se stejnou baterií a vyzkoušet znovu přistání. Po několika obletech jsem se zase trefil nad cestu a klesám. Jestli se mi zdálo, že to ve vzduchu moc rychle neletí, tak teď to určitě překonalo rychlostní rekord. Letadlo sedlo ne cestu, profrčelo kolem mne až se zvedal prach a zabrzdilo až v louce o bodláky. Ale jinak se nic nestalo, jen osa podvozku vyskočila ze zářezu a podvozek se po trupu trochu posunul (budu muset zpevnit gumové svazky držící podvozek, je moc měkký).
Tak třetí pokus. Při přiblížení nad cestu mě trochu vítr vynesl mimo ni. Chtěl jsem to srovnat a přehlédl jsem vrcholek nějakého bodláku či co to bylo za potvoru. Asi ve výšce 1,5 chytla za křídlo a čenichovka jak vyšitá. Ulevilo se mi, že se zase nic nestalo, konstrukce letadla je dost pevná, vydrží i trochu toho nešetrného zacházení (doufám, že i do budoucna). Jen list vrtule se urazil. Náhradní nemám, takže konec pokusům.
Adrenaline Rush
Na řadu přichází Adrenaline Rush. Protože předchozí model dopadl dobře, jdu na pokus s Rushem už celkem v klidu. Přežití 50% modelů je už zaručeno.
Rychlá kontrola funkčnosti, dávám tak 60% plynu a lehce hážu proti mírnému vánku. Očekávám přímý pád před sebe případně náklon na stranu a následný pád. Také připadá v úvahu vzpínání se a pak zmiňovaný pád. Prostě mi moc nepřipadá, že by to mělo dobře letět (byť vysněno mám rychlé poletování a snadnou pilotáž). Takže hážu a zírám. Letadlo naprosto klidně bez jakékoliv známky příčné nestability klidně stoupá a nabírá rychlost. Zatáčím a letadlo nádherně poslouchá. Po vystoupání výše mírně trimuji výškovku, mělo tendenci klesat. Jsem opravdu nadšen, tak příjemný pocit z řízení jsem při prvním letu neměl dosud s žádným modelem.
Létá to rychle, motorek není prakticky skoro slyšet jen při rychlých průletech je slyšet svištění vzduchu. Po přidání plynu se model překvapivě rychle rozjíždí, po zkušenostech ze Stingera jsou čekal malou účinnost malinké vysokoobrátkové vrtulky. Jenom na stoupání svisle vzhůru bez rozjezdu vrtulka nestačí, tah by možná byl postačující ale model ztratí rychlost a bez ní to nejde. To neznamená, že s ním ale nejde pěkně rychle vystoupat, právě naopak, chvíli vodorovně a pak na plný plyn vzhůru a hned je model tak vysoko, že už přestává být čitelný.
Při vypnutí motoru se rychlost brzy vytratí a pak už není dost vztlaku a model dost rychle klesá. Stačí dát tak 30% plynu a už zase letí a udržuje výšku.
Přistání je trochu o nervy, model prostě neumí moc zpomalit. Přesto, že má jen 100 g ,nechce se mi s ním napoprvé jen tak seknout na zem. Tak několikrát nalétávám a zkouším zpomalit až mi skoro došla baterka. Regulátor začal omezovat. Tak to stáčím a - letím přímo na sebe! Rychle se shýbám, kolega modelář, který sem dnes překvapivě přišel (vždy jsem zde dosud létal sám) to stíhá také a modýlek zapadá mezi vysokou trávu. Vše je v pohodě, ani škrábnutí. Těch 11 minut letu bylo parádních.
Druhý let byl podobný, opět bez jakýchkoliv problémů jenom radost z pěkně létajícího modelu. Opět po cca 11 minutách přistání, nyní už bez ohrožení okolí sedl model do vysoké trávy.
- konečně jsem se odhodlal jít zalétat SHAFTa. Dosud jsem to z nejrůznějších důvodů odkládal (vítr, málo slunce, moc slunce, zima, teplo atd.), za tím vším stála samozřejmě obava, že ho zruším. Ta pramenila z mých minimálních zkušeností s přistáváním na podvozek a nedostupností blízké vhodné plochy. Nakonec jsem to dnes na polní cestu kousek za barákem riskl. Jejím problémem není ani tak šíře ale to, že je lemována poměrně vysokými trávami a bodláky a já nevím čím vším dalším, takže je vlastně jakýmsi korytem, do kterého je potřeba se trefit. A navíc vede šikmo ke směru převládajících větrů.
- Spolu s se SHAFTem jsem s sebou nesl i druhý dosud nelétaný model - ADRENALINE RUSH. Zalétávat dva nové modely najednou, to jsem ještě nepodnikl.
Vzhledem k výše uvedenému byla moje nervozita poměrně značná a obavy z návratu s kufrem auta plným třísek byly veliké.
Po příjezdu na místo jsem rychle složil SHAFTa, měl jít na řadu první. Co kdyby začalo foukat a já měl zase cuky odložit to na jindy. Zkontroloval jsem funkčnost a správnost všech výchylek a s roztřesenými koleny šel na start. Letadlo jsem namířil asi pod úhlem 15° k ose cesty (přeci jenom trošičku foukal mírný vánek a toto byl směr proti němu). Přidal jsem plyn asi na 75% a sledoval, co se bude dít. Model se snadno rozjel a pěkně držel směr (80 mm velká pryžová kola dělají své). Asi po 10 m, když se letadlo přibližovalo k protějšímu okraji cesty resp. lemujícímu travnímu a bodlákovému porostu, jsem přitáhl výškovka a letadlo se bez zaváhání odlepilo od země a začalo tak pod úhlem 30°stoupat. Naprosto rovně, žádné uhýbání, křidélek jsem se nemusel ani dotknout. Po vystoupání do větší výšky jsem se trochu uklidnil a začal sledovat, jak se letadlo chová. Celkem mne překvapila malá rychlost, při 50% plynu to skoro neletělo (použitá vrtule 9x6). Že by bylo něco pravdivého na na některých tvrzeních, že motory Turnigy série SK nejsou nic moc? Když jsem si ho do SHAFTA pořizoval, měl jsem za to, že pořizuji z hobbycity to nejlepší dostupné. Dávat víc plynu se mi nechtělo, měl jsem v úmyslu si na letadlo trochu zvyknout a bál jsem se většího odběru (doma jsem naměřil 26A při plném plynu), aby mi brzo nedošla baterie.
Po asi 8 minutách opatrného poletování ve vodorovném směru (kdepak, žádné přemety, výkruty, let na zádech atd.) jsem začal zkoušet přiblížení na přistání. Po druhém pokusu jsem se trefil nad cestu a zkusil sednout, docela to šlo. Keclo si to tak, že odpružený podvozek se prohnul až jsem měl obavy s uražení vrtule. Po chvíli jízdy se letadlo zastavilo o nerovný okraj cesty. Běžel jsem zkontrolovat stav a hlavně teploty. Vše studené - motor, baterie (na regulátor se nedostanu, je uvnitř trupu ve předu, zvládá ale 60A (dával jsem ho tam kvůli váze, vycházelo mi to lehké na předek) o něj jsem strach neměl.
Po chvíli uklidněn jsem se rozhodl pro nový start se stejnou baterií a vyzkoušet znovu přistání. Po několika obletech jsem se zase trefil nad cestu a klesám. Jestli se mi zdálo, že to ve vzduchu moc rychle neletí, tak teď to určitě překonalo rychlostní rekord. Letadlo sedlo ne cestu, profrčelo kolem mne až se zvedal prach a zabrzdilo až v louce o bodláky. Ale jinak se nic nestalo, jen osa podvozku vyskočila ze zářezu a podvozek se po trupu trochu posunul (budu muset zpevnit gumové svazky držící podvozek, je moc měkký).
Tak třetí pokus. Při přiblížení nad cestu mě trochu vítr vynesl mimo ni. Chtěl jsem to srovnat a přehlédl jsem vrcholek nějakého bodláku či co to bylo za potvoru. Asi ve výšce 1,5 chytla za křídlo a čenichovka jak vyšitá. Ulevilo se mi, že se zase nic nestalo, konstrukce letadla je dost pevná, vydrží i trochu toho nešetrného zacházení (doufám, že i do budoucna). Jen list vrtule se urazil. Náhradní nemám, takže konec pokusům.
Adrenaline Rush
Na řadu přichází Adrenaline Rush. Protože předchozí model dopadl dobře, jdu na pokus s Rushem už celkem v klidu. Přežití 50% modelů je už zaručeno.Rychlá kontrola funkčnosti, dávám tak 60% plynu a lehce hážu proti mírnému vánku. Očekávám přímý pád před sebe případně náklon na stranu a následný pád. Také připadá v úvahu vzpínání se a pak zmiňovaný pád. Prostě mi moc nepřipadá, že by to mělo dobře letět (byť vysněno mám rychlé poletování a snadnou pilotáž). Takže hážu a zírám. Letadlo naprosto klidně bez jakékoliv známky příčné nestability klidně stoupá a nabírá rychlost. Zatáčím a letadlo nádherně poslouchá. Po vystoupání výše mírně trimuji výškovku, mělo tendenci klesat. Jsem opravdu nadšen, tak příjemný pocit z řízení jsem při prvním letu neměl dosud s žádným modelem.
Létá to rychle, motorek není prakticky skoro slyšet jen při rychlých průletech je slyšet svištění vzduchu. Po přidání plynu se model překvapivě rychle rozjíždí, po zkušenostech ze Stingera jsou čekal malou účinnost malinké vysokoobrátkové vrtulky. Jenom na stoupání svisle vzhůru bez rozjezdu vrtulka nestačí, tah by možná byl postačující ale model ztratí rychlost a bez ní to nejde. To neznamená, že s ním ale nejde pěkně rychle vystoupat, právě naopak, chvíli vodorovně a pak na plný plyn vzhůru a hned je model tak vysoko, že už přestává být čitelný.
Při vypnutí motoru se rychlost brzy vytratí a pak už není dost vztlaku a model dost rychle klesá. Stačí dát tak 30% plynu a už zase letí a udržuje výšku.
Přistání je trochu o nervy, model prostě neumí moc zpomalit. Přesto, že má jen 100 g ,nechce se mi s ním napoprvé jen tak seknout na zem. Tak několikrát nalétávám a zkouším zpomalit až mi skoro došla baterka. Regulátor začal omezovat. Tak to stáčím a - letím přímo na sebe! Rychle se shýbám, kolega modelář, který sem dnes překvapivě přišel (vždy jsem zde dosud létal sám) to stíhá také a modýlek zapadá mezi vysokou trávu. Vše je v pohodě, ani škrábnutí. Těch 11 minut letu bylo parádních.
Druhý let byl podobný, opět bez jakýchkoliv problémů jenom radost z pěkně létajícího modelu. Opět po cca 11 minutách přistání, nyní už bez ohrožení okolí sedl model do vysoké trávy.
