Konečně jsem dokončil Siria a nastal čas jeho prvního letu. Vzal jsem jej s sebou na dovolenou do Svratky, protože místní vyhlédnutá louka nemá chybu. Tvoří ji vlastně vodorovná terasa o rozměrech cca 200 x 200 m v úbočí kopce. Nad i pod ní pokračuje kopec a je rovněž porostlý travou. Prostě v případě nutnosti se dá přistát skoro všude. Jedinými vadami na kráse jsou stromy a keře podél cesty a stožár osvětlení pro zimní instalaci vleku pro lyžaře, Vzhledem k rozměrům jak kopce tak zmíněné louky se jedná o zanedbatelné vady, kterým se lze úplně v pohodě vyhnout.
Vyrazil jsem navečer asi 17:30 za ideálních podmínek, teplota si 25°C, prakticky bezvětří.
Siria jsem složil, vše vyzkoušel a odnesl blíže k okraji louky směrem do údolí. Model jsem nesl nad hlavou a než jsem dorazil na místo skoro mne bolela ruka - přece jenom jsem zvyklý na výrazně menší a lehčí modely.
Nebyl důvod start odkládat, postupně jsem přidal plyn asi na polovinu. Víc už bych s modelem nad hlavou v ruce obtížně udržel a s tlukoucím srdcem model bez rozběhu trochu hodil. Sírius bez zaváhání a jakékoliv snahy někam uhýbat začal pod dost ostrým úhlem stoupat. Sáhl jsem po plynu a něž jsem stačil začít přidávat ozvalo se z motoru vrčení a rachtání a motor zcela ztratil tah. Hned jsem stáhl plyn, bylo zřejmé že se něco zásadního s pohonem stalo. A co teď s modelem. Byl asi 15 m vysoko a prakticky na okraji rovné části louky, dále už začínalo klesání dolů. Tam jsem letět nechtěl, jednak bych přistával dost daleko od sebe se špatnou kontrolou a jednak jsem vůbec nevěděl jak vlastně model létá. Naštěstí model po ubrání plynu přešel plynule ve vodorovný let. Tak jsem se ho pokusil otočit o 180° k sobě. Šlo to krásně hladce, jenom v jednu chvíli se, zřejmě vlivem drobného závanu větru, dost naklonil. Zatrnulo ve mne, aby nějak nesklouzl po křídle, ale povedlo se mi to vyrovnat a pak už jsem jenom řídil rovný let a sledoval vytrácení výšky. Použít klapky jsem si netroufal. Vzhledem k celkovému klidu v ovzduší poměrně rychle model naklesal a krásně jemně dosedl do trávy. Po přiběhnutí blíž hned bylo jasné co se stalo - červík držící osu v motoru se povolil a tah vrtule vytáhl celou osu z motoru tak, že už držela jen za posledních pár milimetrů.
Pustil jsem se hned do opravy. Šlo to poměrně obtížně, protože po vyjmutí motoru jsem byl v manipulaci dost omezován délkou přívodních kabelů , které navíc byly připevněny k trupu (odlepovat se mi je nechtělo, pak už by asi dost nedržely a hrozilo by jejich prodření pláštěm motoru a náhradní použitou oboustrannou pásku jsem s sebou neměl). Také šlo strašně špatně manipulovat s pláštěm motoru, ten se vyosil a magnety přichytil přímo ke statoru a skoro nešel odtrhnou. Přece jenom je to dost velký motor a magnety už mají slušnou sílu. Nakonec se mi podařilo osu správně do motoru zasunout a utáhnout pořádně zajišťovací červík (k tomu jsem si nakonec musel půjčit imbus od místního modeláře, který se přišel podívat, co to tam vyvádím). Asi po půl hodině bylo vše OK a šel jsem na druhý start.
Tentokrát už bylo vše v pořádku. Model krásně rychle stoupal, svisle při plynu lehce přes polovinu. Pak jsem chvíli poletoval sem a tam, abych dostal model trochu do ruky. V zásadě jsem neobjevil nic zrádného, naopak, je to hodné letadlo. Na rozdíl od modelů, se kterými jsem dosud létal, je znát větší stabilita, klid letu a setrvačnost v letu. Pak jsem odletěl nad vrchol kopce za sebou, kde mi poradil onen místní modelář místo, kde to nosí. A měl pravdu, krásně jsem si zalétal v termice a na motor nebylo třeba ani sáhnout. Asi po 25 minutách létání začaly děti projevovat přání vrátit se domů, sic by jinak asi zahynuly hlady. Tak se šlo na přistání.
Vzhledem k prvnímu podařenému přistání jsem se ani tolik nebál. Šlo jen o to, jak vytratit výšku. Přepnul jsem tedy na přistávací konfiguraci (křidýlka nahoru, klapky dolu - tady butterfly). Netroufl jsem si klesat přímo dolů a tak jsem kroužil. A Sirius poslušně klesal, pak jsem ho srovnal do rovného letu k sobě a začal vysouvat ještě více klapky. Paráda, krásně plynule klesal a když už se začal dotýkat vrcholků vysoké trávy, klapky jsem zase zatáhl a Sirius způsobně měkce přistál.
Vracel jsem se domů úplně spokojený. Takhle si představuji modelaření.
Obě baterie se vybily na stejné napětí (rozdíl v několika jednotkách setin voltu) a dobíjel jsem asi 600 mAh.
