V neděli dopoledne jsem si šel zase zalétat. Počasí bylo jako v sobotu, slunečno a skoro bezvětří.
Létání bylo super, začínající termika docela nosila.
Pak jsem se podíval na hodinky a zjistil že už jsem měl být na obědě. Šel jsem rychle na přistání. Chtěl jsem přistát na posekanou část louky těsně podél velkého stohu slámy. Proto bylo potřeba naklesat hned na začátku louky, kde byla široká jen pár metrů. Když už jsem byl pár metrů nad zemí začal foukat vítr a snesl letadlo doprava. Začal jsem vyrovnávat a vtom mi letadlo zmizelo za stohem a hned jsem uslyšel žuchnutí, jak do stohu narazilo. Poněkud rozčílen jsem běžel na konec stohu a obešel ho na druhou stranu. Tam hned pod vrcholem ve výšce cca 4 m seděl Sirius bez viditelného poškození. Dalo mi dost práce se k němu vyškrábat, stoh měl skoro svislé strany a docela to ujíždělo. Po vylezení nahoru jsem letadlo překontroloval a pak už jen opatrně dolů.
Celková prohlídky neodhalila žádnou závadu ani poškození. Stoh byl měkký a já letěl skoro s naplno vytaženými klapkami, takže hodně pomalu.
Proč jsem špatně odhadl pozici letadla nevím. Asi v tom sehráliy roli i dost tmavé sluneční brýle, které jsem si ponechal i při přistání. Rozhodně je to poučení pro příště - více se soustředit.
