O Velikonocích s námi do Hory putoval i EG. GEM ještě není úplně dokončen a stejně předpovídané počasí se silnějším větrem by pro zálet nebylo vhodné.
V sobotu létání nevyšlo a v neděli jsem vyrazil až odpoledne po páté hodině. Do té doby hodně silně a hlavně nárazově foukalo. I tak to občas na louce pořádně zadulo, ale když už jsem se tam dotrmácel, hodil jsem EG do vzduchu. Nejdříve to vypadalo normálně ale jak letadlo trochu nastoupalo, začalo to s ním škubat na všechny strany a uklidnilo se až ve větší výšce. Když jsem zkoušel přelétavat nad prostorem budoucího přistání ve výšce cca 10 m tak turbulence s letadlem škubaly tak divoce, že bylo vidět jak se prohýbají a klepou křídla. A přitom na zemi to nebylo vůbec znát, to jindy létám v pocitově i silnějším větru.
Tak jsem opět nastoupal do větší výšky, kde to docela šlo a chvíli létal sem a tam. Pak mne boj s větrem přestal bavit a šel jsem na přistání, dvakrát jsem jej přerušil, protože s tak cukajícím se letadlem jsem neměl odvahu sednout. Pak přišla chvíle ztišení větru a šup s tím na zem. Bez ztráty kytičky se povedlo, ale let dlouhý 20 minut mne nenadchl a k dalšímu se mi nechtělo.
Doma jsem pak pátral po příčinách lehkého vibrování vrtule, které jsem v menší míře než dnes pozoroval již při minulém letu. Uvnitř turbokuželu byl kousek ztuhlé zeminy velikosti tak cca 1 cm3 přilepený zevnitř na plášť, ten způsobil vibrace v jejichž důsledku se i trochu povolily šrouby držící motor. Stačilo uvnitř kuželu trochu "zašťourat" šroubovákem a vydrolit hlínu a pak přitáhnout šroubky motoru. Při vyzkoušení tu byl zpátky hladký chod. Taková blbost a já už přemýšlel o špatných ložiscích, přihnutých kleštinách kuželu a podobně.
