Přistání na stohu slámy

V neděli dopoledne jsem si šel zase zalétat. Počasí bylo jako v sobotu, slunečno a skoro bezvětří. 

Létání bylo super, začínající termika docela nosila.

Pak jsem se podíval na hodinky a zjistil že už jsem měl být na obědě. Šel jsem rychle na přistání. Chtěl jsem přistát na posekanou část louky těsně podél velkého stohu slámy. Proto bylo potřeba naklesat hned na začátku louky, kde byla široká jen pár metrů. Když už jsem byl pár metrů nad zemí začal foukat vítr a snesl letadlo doprava. Začal jsem vyrovnávat a vtom mi letadlo zmizelo za stohem a hned jsem uslyšel žuchnutí, jak do stohu narazilo. Poněkud rozčílen jsem běžel na konec stohu a obešel ho na druhou stranu. Tam hned pod vrcholem ve výšce cca 4 m seděl Sirius bez viditelného poškození. Dalo mi dost práce se k němu vyškrábat, stoh měl skoro svislé strany a docela to ujíždělo. Po vylezení nahoru jsem letadlo překontroloval a pak už jen opatrně dolů. 

Celková prohlídky neodhalila žádnou závadu ani poškození. Stoh byl měkký a já letěl skoro s naplno vytaženými klapkami, takže hodně pomalu.

Proč jsem špatně odhadl pozici letadla nevím. Asi v tom sehráliy roli i dost tmavé sluneční brýle, které jsem si ponechal i při přistání. Rozhodně je to poučení pro příště - více se soustředit.

Idylka se Siriem

Siria jsem s sebou vzal do Hory. Využil jsem střešní box, který jsem ještě od dovolené nevrátil, a tak jsme se do auta všichni vešli. Sobotní dopoledne bylo krásné, teplo, občasný velmi mírný větřík. Nejprve jsem chtěl zkoušet různé režimy letu ale nakonec jsem se jen kochal krásným letem. V termice jsem jsem několikrát nastoupal hodně vysoko. 

Po více než hodině a čtvrt létání jsem šel na přistání. Už mě bolelo za krkem.

Další let se Siriem

Po včerejším dopoledním létáním se Skeeterem a především odpolední návštěvě Lipeneckého obra si mi dnes vydařilo si zalétat se Siriem. Dopoledne jsme s dětmi vyrazili na kolech a přitom jsme zajeli obhlédnou stav louky za Průhonickým parkem. Přístup je od Zdiměřic prakticky až na její okraj po asfaltce. Pak buď pěšky donést letadlo, případně by šlo jet dál polní cestou, ale je to zbytečné. Rozměry louky jsou na šířku cca 250 m a na délku včetně části s mírným jižním svahem cca 800 m, po délce jsou napříč dva chodníky pro pěší a kola z betonových dlaždic. Louka je neposekaná, tráva je cca 20 cm vysoká, takže starty a přistání modelů s kolečky nemožné, chodníky jsou zase moc úzké. Pro modely přistávající na břicho však ideální. Proč už sem vlastně nechodím? 

Takže asi ve čtyři odpoledne jsem s Martinem vyrazil. Než jsem vše doma zorganizoval tak se rozfoukalo a obloha se zatáhlo. Během sesazování modelu foukalo každou chvíli odjinud a tak jsem při startu ani nevěděl odkud to zase povane. Skoro se mi to vymstilo. Dal jsem tak 40% plynu a hodil a hned v tu chvíli přišel závan a z boku. Plynu bylo málo, letadlo skoro nestoupalo a začalo se nebezpečně naklánět. Naštěstí jsem stačil chytit za plyn a přidání zvedlo hned model svisle vzhůru do bezpečné výšky. Když se mi přestaly klepat ruce, začal jsem zkoumat, jak to dnes bude létat. Termika žádná (alespoň jsem o ni nezavadil) jen sem tam stoupavé větrné proudy. Když jsem asi po 40 minutách začal sestupovat k přistání, začaly se přes do té doby prázdnou louku  trousit skupinky lidí. Navíc k nám přiběhl otravný pes, sice malý ale protivný. Martin se schovával za mne, pes běhal okolo a já nevěděl jestli dřív sledovat psa nebo letadlo. Naštěstí si ho rychle zavolali majitelé a tak to dobře dopadlo. Než se louka v předpokládané trase přistání vyčistila, musel jsem dvakrát nastoupat. Tím jsem dal dost baterkám zabrat. Doma měl jeden článek lehce přes 3,2 V.

Přistání bylo také v pohodě i když jsem jednou musel opakovat, byl jsem moc dlouhý. Podruhé jsem už k základní přistávací konfiguraci více vysunul klapky a bylo to OK. Celkem trval let 45 minut, z toho motor přes 7 minut (dost z toho ale jen tak do 50% výkonu).

Jediné co mne trochu zklamalo byla kamerka. Záznam se po 3,5 minutě sám od sebe zastavil, takže mne doma čekalo jen velmi krátké video. Nevím proč k tomu došlo, když jsem doma kameru zkoušel, natáčela normálně.

Lipenecký obr

Dnes se mi poštěstilo nalákat celou rodinu na Lipeneckého obra. Vyjeli jsme po obědě, na místo jsme dorazili kolem půl druhé a zůstali jsme až do 18 hodin. Všem se akce líbila. U dětí jsem to čekal, ale manželka překvapila. A malý Pavlík vydržel vše s nadšením celou dobu sledovat a hrozně ho rozčílilo, když mu někdo překážel ve výhledu.

Počasí bylo oproti předpovědi báječné, jen občas trochu foukalo, většinu doby svítilo sluníčko a bylo to na krátké rukávy. Organizačně a programově výborně zvládnuto - moc se mi to líbilo, víc než jsem očekával. Tak snad za rok zase.

Dopoledne se Skeeterem

Sobotní počasí vypadalo oproti předpovědi nesrovnatelně lépe. Bylo jasno, teplota tak 15°C a mírný vítr (tak 2 až 3 m/s). Tak jsem před předpokládaným odpoledním programem - návštěvou Lipence - vyrazil na chvíli se Skeeterem. Martin šel se mnou a byl zklamán, že jsme se nedostali obvyklou cestou na pole. Strouha mezi polem a cestou byla úplně plná vody a nepovedlo se nám najít, kde ji překonat. Tak jsem zůstali na cestě, protože v části ohrazení. kde se obvykle pasou koně, byla část odstraněna a koně nikde. Tak jsem mohl tuto jinak nedostupnou část využít pro přistání.

Vylétal jsem dvě baterie a pak už byl nutný návrat na pole.

Létání bylo přes občasné menší poryvy větru v pohodě.