Opakovaný zálet Corsaira

Po neúspěšném záletu Corsaira jsem před dalším pokusem o opakování nejprve vyměnil vrtuli. Použitou třílistou GWS 8x4 jsem nahradil APC 8x6. Vzhledově šlo o výrazný ústupek, černá třílistá vrtule odpovídala používaným na skutečných letadlech zatímco šedá dvoulistá je úplně něco jiného.
S výměnou výrazně stoupl z původních max 12 A na 16,5 A.
K opakovanému záletu jsem se odhodlal v sobotu dopoledne na louce pod hřištěm. Louka byla pěkně mokrá, místy stály kaluže vody. Vítr proměnlivý o síle cca 3 - 4 m/s, teplota kolem 7°C.
Před startem jsem byl pěkně nervózní, první pokus mi nevyšel a pokud by se to nemělo povést ani nyní, to už by bylo dost deprimující. Dal jsem plný plyn a lehce hodil proti větru. Reakční moment stočil letadlo trochu doleva, výchylku jsem vyrovnal a letadlo začalo rychle stoupat proti větru. Ve výšce asi 30 m jsem srovnal a začal zkoušet chování letadla. Bylo to absolutně něco jiného než posledně, žádné vzpínání ani nestabilita. Letadlo poslouchalo a dobře se ovládalo přes poměrně silný a proměnlivý vítr. Je dost citlivé na křidélka, přestože jsem na nich měl nastavený mix 40%. Maximální rychlost letu je dost slušná, letadlo rychle akceleruje a naopak při ubrání plynu se rychlost vytrácí pomalu.
Bez velkého experimentování jsem vylétal dvě baterky, první let trval cca 10 minut, druhý asi 12,5 minuty. Pak už mi byla zima a raději jsem se rozhodl více letadlo vyzkoušet až bude tepleji a především menší vítr. Při druhém přistání, které jinak bylo zcela vydařené, se list vrtule zabořil do rozměklé země a zlomil se. Vůbec jsem si toho nevšiml, až při cestě k autu.

Pokus o zálet F4U Corsaira

O tomto víkendu jsme poprvé od narození Pavlíka zajeli do Krásné Hory. Chtěl jsem využít předpovídané relativně slušné počasí a zalétnout Corsaira.
Pro zálet jsem si vybral louku při konci tzv. "bíle cesty". Všude jinde je v důsledku činnosti zemědělců povrch nevhodný pro měkké přistání.
Nejprve jsem vyzkoušel let s BF109. V nepříliš silném větru se po vystoupání na úroveň vrcholků okolních stromů sebou začalo letadlo docela zmítat a bylo obtížné ho udržet v rozumně vypadajícím letu.
Po přistání jsem váhal, zda mám za takových podmínek riskovat let s Corsairem. Nakonec převážila touha ho vyzkoušet. Navíc jsem předpokládal, že vzhledem k 4x vyšší hmotnosti bude mnohem lépe ovladatelný.
Po odhození na plný plyn model kousek slušně stoupal. Po nastoupání do asi 20 m začal silně foukat vítr, ubral jsem plyn, abych model srovnal do horizontálního letu, a tu chvíli to začalo. Letadlo se prostě nedalo srovnat, vzpínalo se a prostě se chovalo jako by mělo zcela špatně těžiště. Spolu se sílícími poryvy větru se let stal soubojem "na život a na smrt". Snažil jsem se dostat letadlo zpět na zem, bohužel asi po minutě letu mi při snaze někde přistát z cca 7 m spadlo. Poškození naštěstí byla malá, prakticky se poškodila jen povrchová úprava na přídi a částečně na křídle (prasklina v barvě způsobená zapružením křídla při jeho nárazu na zem).
Snažil jsem se zanalyzovat příčiny špatné ovladatelnosti letadla. Zcela určitě za to mohl vítr proměnlivé síly navíc s velkými turbulencemi způsobenými jak profilem terénu (malý kopec) tak okolními stromy. Zdálo se mi však, že letadlo vlastně létalo dost pomalu a chyba by tedy mohla být i v nedostatečné rychlosti.
Protože se mezitím vítr trochu utišil, riskl jsem ještě jeden let. Byl již o něco klidnější, než ten první. Plyn jsem držel po celou dobu skoro na maximu a letadlo se hned chovalo mnohem lépe. Sice se trochu vzpínalo, ale bylo zřejmé že je to nedostatečným potlačením motoru. Zapnul jsem předem připravený mix potlačení výškovky v závislosti na plynu. Protože začal zase zesilovat vítr, rozhodl jsem se přistát (to proběhlo již zdařile). Druhý let trval skoro tři minuty a prokázal, že hlavní problém je skutečně v rychlosti letu a turbulentním větru.