sobota 28. srpna 2010

Šiklův mlýn - den RC Revue

Navštívili jsme den RC Revue v Šiklově mlýně. Byla zima, když jsme po deváté odjížděli ze Svratky bylo 9°C. Pršelo a foukla vítr. Po příjezdu na místo sice už nepršelo, jen mrholilo. Přesto bylo hnusně. V údolí vlastního areálu bylo docela obstojně, ale u letiště, které je nahoře, byl vzhledem k větru a zimě docela problém vydržet stát.
Ještě že v areálu byly další druhy modelů - auta a lodě. U našich dětí slavily největší úspěchy modely lodí hasičských plavidel, která stříkala vodu. 
Během dne se naštěstí počasí vylepšovalo, odpoledne už to docela šlo, vítr ale foukal stále silný.
Jinak to byla pěkná akce, můj obdiv patří všem,kteří za takových podmínek létali.

čtvrtek 26. srpna 2010

Sirius ve větru

Po nehodě s popálenými prsty jsem nemohl další dva dny vzhledem k citlivosti popálených míst jít létat. Mezitím se pokazilo počasí a bylo stále větrno. Tak jsem se rozhodl vyzkoušet, jak si s tím Sirius poradí. Podle meteorologické stanice ve Svratouchu byl stálý vítr 6 m/s ve špičkách 10 m/s. V takových podmínkách jsem dříve na létání ani nepomyslel. 
Siria jsem hodil do vzduchu v jedné chvilce, kdy se vítr skoro utišil. Bez problémů jsem nastoupal do výšky a začal zkoušet jak to vypadá. Chování letadlo je překvapivě dobré, samozřejmě že proti větru zpomaluje a boční vítr ho v zatáčkách vychyluje, jinak jsem ale létal za těchto podmínek v pohodě. Rozhodně žádný boj ale normální polétání. Takže se Síriem bude omezující co je příjemné mně a nikoliv co zvládne letadlo.
K přistání jsem zase zvolil chvilku se slabším větrem, ani jsem nemusel vysouvat více vztlakové klapky než mám nastaveno v základní konfiguraci pro zpomalení (tedy křidélka nahoru a klapky dolů). Let trval asi 35 minut.

pondělí 23. srpna 2010

Nepozornost se nevyplácí

Dnes měl být další let Siria. Na vyzkoušenou louku se s námi vydal i Zdeněk. Pěkně jsem složil letadlo, zasunul baterie a stále jsme přitom o něčem kecali. A to se mi vymstilo. Zapojoval jsem pohonné baterie a v tom se to stalo. Zasunoval jsem podle svého přesvědčení jeden z konektorů do regulátoru, načež se za poměrně hlasité rány zajiskřilo a zakouřilo. Zkrat. Spojil jsem baterii nakrátko. Během chviličky začaly prsty pravé ruky, kterými jsem držel konektor zástrčky, pekelně bolet. Ještě že jsem s sebou měl vodu na pití pro děti. Tak za střídavého máčení prstů ve vodě jsem letadlo zase složil a vydali jsme se domů.
Doma jsem strávil s prsty ve vodě další čtyři hodiny, než to přestalo bolet. Konektor resp. špička banánku zmizela tak v délce 5mm. Mimo popálených prstů a drobné ďubce na křídle k žádné škodě nedošlo. Kupodivu i baterie se tvářily v pořádku.
Celou dobu jsem se domníval, že jsem spojil nakrátko jen jednu baterii. Kdepak, až dodatečně jsem podle poškození druhého konektoru pochopil, že jsem baterie správně zapojil za sebou a pak zkratoval. Takže jsem zkratoval vlastně šestičlánek! Jsem rád, že žiju.

sobota 21. srpna 2010

Druhý let Siria

Druhý den po úspěšném zalétnutí jsem v podvečer znovu vyrazil  na stejné místo. Počasí bylo skoro stejné, tedy dost teplo a prakticky bezvětří. Bylo zřejmé, že bude termika. A taky ano.
Start byl opět zcela bez problémů a létání také. Více jsem si všímal letového projevu. Zkoušel jsem i dive test a dle všeho je model trochu těžký na hlavu. Drobná zátěž do ocasu by to jistě vylepšila, ale zatím s tím nebudu spěchat. Model i tak létá dobře a alespoň je hodnější.
Termické polétání bylo krásné, kdybych chtěl, nemusel jsem prakticky použít motor. Ale já se chtěl také s modelem seznamovat a tak jsem občas naklesal a trochu zkoušel chování  v letu.
Celý let trval přes 65 minut a pak jsem opět vydařeně přistál. Oproti prvnímu dni jsem zvětšil výchylky křidélek a klapek v přistávací konfiguraci a projevilo se to kladně - sestup trvá kratší dobu.

pátek 20. srpna 2010

Sírius - první let

Konečně jsem dokončil Siria a nastal čas jeho prvního letu. Vzal jsem jej s sebou na dovolenou do Svratky, protože místní vyhlédnutá louka nemá chybu. Tvoří ji vlastně vodorovná terasa o rozměrech cca 200 x 200 m v úbočí kopce. Nad i pod ní pokračuje kopec a je rovněž porostlý travou. Prostě v případě nutnosti se dá přistát skoro všude. Jedinými vadami na kráse jsou stromy a keře podél cesty a stožár osvětlení pro zimní instalaci vleku pro lyžaře, Vzhledem k rozměrům jak kopce tak zmíněné louky se jedná o zanedbatelné vady, kterým se lze úplně v pohodě vyhnout.
Vyrazil jsem navečer asi 17:30 za ideálních podmínek, teplota si 25°C, prakticky bezvětří.
Siria jsem složil, vše vyzkoušel a odnesl blíže k okraji louky směrem do údolí. Model jsem nesl nad hlavou a než jsem dorazil na místo skoro mne bolela ruka - přece jenom jsem zvyklý na výrazně menší a lehčí modely. 
Nebyl důvod start odkládat, postupně jsem přidal plyn asi na polovinu. Víc už bych s modelem nad hlavou v ruce obtížně udržel a s tlukoucím srdcem model bez rozběhu trochu hodil. Sírius bez zaváhání a jakékoliv snahy někam uhýbat začal pod dost ostrým úhlem stoupat. Sáhl jsem po plynu a něž jsem stačil začít přidávat ozvalo se z motoru vrčení  a rachtání a motor zcela ztratil tah. Hned jsem stáhl plyn, bylo zřejmé že se něco zásadního s pohonem stalo. A co teď s modelem. Byl asi 15 m vysoko a prakticky na okraji rovné části louky, dále už začínalo klesání dolů. Tam jsem letět nechtěl, jednak bych přistával dost daleko od sebe se špatnou kontrolou a jednak jsem vůbec nevěděl jak vlastně model létá. Naštěstí model po ubrání plynu přešel plynule ve vodorovný let. Tak jsem se ho pokusil otočit o 180° k sobě. Šlo to krásně hladce, jenom v jednu chvíli se, zřejmě vlivem drobného závanu větru, dost naklonil. Zatrnulo ve mne, aby nějak nesklouzl po křídle, ale povedlo se mi to vyrovnat a pak už jsem jenom řídil rovný let a sledoval vytrácení výšky. Použít klapky jsem si netroufal. Vzhledem k celkovému klidu v ovzduší poměrně rychle model naklesal a krásně jemně dosedl do trávy. Po přiběhnutí blíž hned bylo jasné co se stalo - červík držící osu v motoru se povolil a tah vrtule vytáhl celou osu z motoru tak, že už držela jen za posledních pár milimetrů.
Pustil jsem se hned do opravy. Šlo to poměrně obtížně, protože po vyjmutí motoru jsem byl v manipulaci dost omezován délkou přívodních kabelů , které navíc byly připevněny k trupu (odlepovat se mi je nechtělo, pak už by asi dost nedržely a hrozilo by jejich prodření pláštěm motoru a náhradní použitou oboustrannou pásku jsem s sebou neměl). Také šlo strašně špatně manipulovat s pláštěm motoru, ten se vyosil a magnety přichytil přímo ke statoru a skoro nešel odtrhnou. Přece jenom je to dost velký motor a magnety už mají slušnou sílu. Nakonec se mi podařilo osu správně do motoru zasunout a utáhnout pořádně zajišťovací červík (k tomu jsem si nakonec musel půjčit imbus od místního modeláře, který se přišel podívat, co to tam vyvádím). Asi po půl hodině bylo vše OK a šel jsem na  druhý start.
Tentokrát už bylo vše v pořádku. Model krásně rychle stoupal, svisle při plynu lehce přes polovinu. Pak jsem chvíli poletoval sem a tam, abych dostal model trochu do ruky. V zásadě jsem neobjevil nic zrádného, naopak, je to hodné letadlo. Na rozdíl od modelů, se kterými jsem dosud létal, je znát větší stabilita, klid letu a setrvačnost v letu. Pak jsem odletěl nad vrchol kopce za sebou, kde mi poradil onen místní modelář místo, kde to nosí. A měl pravdu, krásně jsem si zalétal v termice a na motor nebylo třeba ani sáhnout. Asi po 25 minutách létání začaly děti projevovat přání vrátit se domů, sic by jinak asi zahynuly hlady. Tak se šlo na přistání. 
Vzhledem k prvnímu podařenému přistání jsem se ani tolik nebál. Šlo jen o to, jak vytratit výšku. Přepnul jsem tedy na přistávací konfiguraci (křidýlka nahoru, klapky dolu - tady butterfly). Netroufl jsem si klesat přímo dolů a tak jsem kroužil. A Sirius poslušně klesal, pak jsem ho srovnal do rovného letu k sobě a začal vysouvat ještě více klapky. Paráda, krásně plynule klesal a když už se začal dotýkat vrcholků vysoké trávy, klapky jsem zase zatáhl a Sirius způsobně měkce přistál. 
Vracel jsem se domů úplně spokojený. Takhle si představuji modelaření.
Obě baterie se vybily na stejné napětí (rozdíl v několika jednotkách setin voltu) a dobíjel jsem asi 600 mAh. 

sobota 14. srpna 2010

Natáčení v Krásné Hoře

Přes víkend jsem natočil dvě videa. První hned 13.8. po příjezdu. Létat jsem šel asi v 19:00 hod. Bylo zataženo (celou cestu z Prahy pršelo a přestalo chvilku před příjezdem), mraky dost nízko, prakticky úplné bezvětří. Pole bylo pěkně rozmáčené, najít trochu pevnější a sušší místo chvíli trvalo. 
Létání bylo supr, letadlo drželo ve vzduchu ani nevím jak (na termiku to nevypadalo, vítr nefoukal a přesto opadávalo zcela minimálně). Občas jsem zalétl do spodku řídkých mraků.
Přestože přistání bylo podařené a model jemně dosedl, dostalo se bahno skrz turbokužel až k motorové přepážce. Ale stačilo sundat kužel a vše očistit. Video se rovněž povedlo.
Druhý den jsem létal z opačné strany Hory. Startoval jsem z úbočí strážníku. Létaní už bylo o poznání neklidnější než předchozí den. Foukal poměrně čerstvý vítr. Video bylo přesto poměrně vydařené.