sobota 24. října 2009

Rush - pouze jeden let

O víkendu se zvýšily teploty na přijatelnější hodnoty a tak jsem se vydal ven s Rushem. Bohužel po prvním letu se při přistání se nalomila vrtulka, takže návrat domů.

neděle 27. září 2009

Nedělní dopoledne

Opět přeje počasí a tak jdeme na pole. Doprovází mě Zuzka i Martin, vzali si s sebou malé EPP házedlo. Moc jim to ale nelétá, neumí to dost vyhodit. Přesto je to docela baví a samozřejmě se o letadlo hádají. Asi budeme muset rozšířit hangár a také zvážím výrobu gumicuku.
Na Shafta jsem zkusil nasadit vrtuli 8x6. Při startu jsem měl trochu obavu, jak se to bude chovat, ale bylo to úplně v pohodě. Letadlo létalo prakticky stejně jako s vrtulí 8 x 7. Snažil jsem se trochu akrobatit, protože pro poletování jen tak sem a tam není tento model určen. Občas se mi něco slušněji vypadajícího povedlo, Zuzanka mne dokonce chválila - zařekl jsem se, že jí nesmím doma ukázat, jak vypadá skutečná akrobacie s RC modely, aby neztratila iluze o svém otci :). Po 15 minutách jsem spořádaně přistál. Doma jsem pak zjistil asi o 15% nižší spotřebu než s vrtulí 8 x 7 (dobíjel jsem asi 1550 mAh oproti 1850 mAh). Povzbuzen bezproblémovým letem jsem vyměnil baterii a použil 2 roky starou Wancell. Start bez známky nižšího výkonu (startuji tak na 70% plynu), vlastní létaní bylo raději opatrnější. Po 10 minutách přistání - baterie byla skoro studená. Doma jsem pak dobíjel asi 850 mAh. Tak Wancell bude ještě sloužit.
Pak jsem létal a Rushem. Zkoušel jsem více práci s plynem a udržováním dynamiky letu - stoupání pěkně přidat a po rozjezdu dolů jsem ubíral tak na 25% plynu. Vrtule tak ještě nebrzdila a model se vždy pěkně rozjel. Dosáhl jsem letového času 12,5 minut (u obou baterií) a to nikoliv na úkor dynamiky letu, takže zcela úplná spokojenost. Doma jsou pak do obou baterií dobíjel 530 až 550 mAh. Škoda, že pěkné počasí pomalu přestane a čeká nás zima.

sobota 26. září 2009

Shaft a Adrenaline Rush - dopolední létání

Ráno jsem se vydal s Shaftem a Rushem zase na pole. Bylo krásné slunečné ráno, teplota asi 14°C, skoro bezvětří.
Shaft bez problémů odstartoval po obvyklém asi 10 metrovém rozjezdu. Dnes jsem chtěl trochu více prozkoumat letové schopnosti. Obratný Shaft tedy je, přemet při plné výchylce je tak malý, že si skoro "šlápne" na ocas.
Celkově létá pomalu a ani na plný plyn se moc nerozhýbe. S použitou vrtulí 8 x 7 a osazeným motorem ale není schopen trvalého svislého stoupání. Budu se muset nad zamyslet nad úpravou pohonu, chce to větší (silnější) vrtuli (zkusím 10 x 5) a možná bude nutno vyměnit motor za méně obrátkový. Použitý 1400 ot/V nebude zřejmě nejlepší volbou.
Rozhodně jsou ale letové vlastnosti dobré, letadlo přesně dělá co po něm chci (takže obrovská rezerva v mých rukou) a i s použitým pohonem jsem si velmi pěkně zalétal. I přistání se povedla (jedno v polovině létání) a druhé na konci. Už jsem při nich ani nebyl tak nervózní. Doma jsem přidal jednu smyčku gumy na odpružení podvozku a je to ono. Pruží dostatečně a letadlo se tak neprosedá. Celkem jsem nalétal 15 minut, pak jsem to už raději ukončil (doma jsem pak dobíjel 1850 mAh). Se svou starou baterií Wancel jsem raději létat ani nezkoušel, umí max 12 C což je při její kapacitě tak 25 A, ale vzhledem k jejímu stáří to bude mnohem méně. Takže po vyladění pohonu raději pořídím ještě další slušnou baterii s kapacitou nad 2000 mAh.
Pak šel do vzduchu Rush, dva pohodové lety v délce slabých 10 minut. Vzhledem ke klidu ovzduší jsem ho prohnal i kousek nad zemí - parádní rychlé průlety. Moc příjemné.
Zajímavé je, že do baterií o jmenovité kapacitě 460 mAh teď pravidelně dobíjím až 550 mAh. Přičemž napětí vybitých článků bývá obvykle mezi 3,3 až 3,5 V a články v jedné baterii se po vybití liší jen o několik setin voltu, tzn. že dobíjená kapacita by neměla vznikat zkreslením vlivem činnosti balancéru. Tak to vypadá, že jejich kapacita se opravdu zvětšila.

čtvrtek 24. září 2009

Odpoledne s Rushem

Odpoledne - spíše navečer, po návratu z práce, bylo zase pěkně a tak jsem vyrazil vyzkoušet poslední úpravy u Rushe (posunutí regulátory, nalakování náběžky a spodku křídel).
Bylo skoro bezvětří, chvílemi tak 1 m/s, pod mrakem a cca 20°C. Létalo to pěkně, žádnou výraznou změnu v chování letadla jsem nezaznamenal. Jenom se mi lépe dařila přistání. Při obou letech jsem se trefil pěkně do trávy a jen kousek od sebe. Oba lety 10 minut. Poškození náběžné hrany jsem nezaznamenal žádná, zpevnění nalakováním je i podhmatem docela znát. Ještě jsem pak doma zkoušel model převážit, kolik nabral tím lakováním - vychází to na cca 1,5 g navíc.

úterý 22. září 2009

Úpravy A. Rushe

Večer jsem doma provedl trochu vylepšení u Rushe. Truchu jsem poupravil umístění regulátoru přilepeného k trubce trupu za motorem. Otočil jsem ho pod trup, takže teď je v prostoru mezi motorem a baterií a už nevyčnívá. Trochu to sníží aerodynamický odpor.
Pak jsem vyřízl kousek náběžky, která dostala zatím největší zásah. Balza byla promáčklá v šíři cca 5 mm a na hloubku tak 1,5 mm do křídla. U jiného modelu bych si takové drobnosti ani nevšiml, ale u tohoto prcka to trochu vliv na letové vlastnosti mít může. Za odříznutou balzu jsem vteřinovkou vlepil kousek 3 mm silné balzy a po chvíli vybrousil. "Poranění" prakticky zmizelo.
Pak jsem ještě nitrolakem přelakoval nejprve jenom okolí náběžky (na dolním i horním povrchu křídla) a po zaschnutí a mírném vybroušení jsem provedl to samé ještě jednou, ale tentokrát jsem natřel i spodní povrch křídla až ke křidélkům. Po tomto posledním nátěru je spodní strana křídla krásně hladká, jsem zvědav zda se to nějak projeví na letových vlastnostech.
Z Hobbycity mi dnes přišel motorek a silnější servo s ocelovými převody do rozestavěné F14. Tak uvidíme, zda se mi ji letos ještě podaří připravit k letu, moc v to nedoufám.

Podvečerní létání s Corsairem a Rushem

Krásné počasí trvá (už to si moc dlouho nevydrží) a tak jsem po práci neodolal. Vždyť kolikrát si letos ještě zalétám.
Sbalil jsem Corsaira, A. Rushe a Martina a hurá na pole.
Byl chvílemi jen slabý větřík (tak do 2m/s), sluníčko se chvílemi schovávalo za mraky a pěkně teplo. Prostě krásný podvečer.
Nejprve šel do vzduchu Corsair. Už jsme si na sebe zvykli, takže zcela bez problémů. Jako obvykle si jen tak poletuji, akrobacie mi nejde, sem tam nějaký ten přemet a výkrut a je to vše. Létám raději vysoko, rád bych se letos vyhnul ztrátě nebo těžkému poškození modelu. Když vítr při druhém letu prakticky utichl udělal jsem si radost nízkými průlety, to se mi líbí - model při nich vypadá moc pěkně (musím se taky pochválit). A let do zapadajícího slunce - skoro jak z filmu.
Absolvoval jsem dva lety kolem 12 minut (to pak dobíjím asi 1100 mAh a to je na baterky 1300mAh tak akorát), třetí let jsem vypustit. Ke konci druhého letu zašlo slunce definitivně za mraky a viditelnost se dost zhoršila. Takhle jsem si zrušil Filipa. Tak raději beru A. Rushe a létám blízko okolo sebe. Už je bezvětří a létá to krásně. Tichounký bzukot motorku při blízkém průletu a jinak neslyšný pěkně rychlý let. Tohle letadélko se fakt povedlo a za těch pár korun investovaných do výbavy z číny se opravdu vyplatí.

pondělí 21. září 2009

Adrenaline Rush - odpolední polétání

Po návratu z práce bylo venku krásně, ale trochu to foukalo. Tak jsem si řekl, že je to ideální na vyzkoušení, jak se bude Rush chovat ve větru. Martínek šel se mnou.
Vrní hod jsem udělal trochu ledabyle a hlavně hloupě po větru. Tedy v okamžiku hodu nefoukalo , ale potvora začalo hned jak model opustil ruku. No měl jsem co dělat, několik naklonění z jedné na druhou stranu, křidélka rychle tam a zpět, ale oba jsme to ustáli.
Oba lety byly podobné. Chování ve větru je dost dobré, model s větrem bojuje docela statečně a neztrácí výrazně rychlost ani řiditelnost. Během letů bylo od bezvětří po nárazově asi 4m/s, s modelem jde v takovýchto podmínkách docela dobře létat (je to let a nikoliv boj o život). Vzhledem k hmotnosti cca 100g někdy při silnějším fouknutí to prostě celý model kousek poodnese - je s tím potřeba počítat a rozhodně se nepouštět moc k zemi, to mohlo dopadnout špatně.
Oba lety jsem zkrátil na cca 7,5 minuty, chtěl jsem mít rezervu při přistávání - létal jsem na nejbližším vhodném prostoru a zde je měkká tráva pouze v příkopu mezi polní cestou a zoraným polem. Je tedy potřeba se trefit do onoho příkopu, všude jinde je to tvrdé.
Kontroloval jsem náběžku a začínají se na ní objevovat stopy po kolizi s tvrdšími stonky rostlin. Budu ji muset nějak vyztužit, asi vyzkouším silnější vrstvu laku.

Adrenaline Rush

Adrenaline Rush je malinký elektrolet (hotliner), jehož stavebnici prodává Stevens Aeromodel. Postavil jsem si jej v září 2009 podle návodu staženého od výrobce (stavebnici jsem neobjednával, jednak se mi nechtělo čekat dobu na dodání, když stavět z balzy jsem mohl hned a jednak chtějí za poštovné 30$, což je trochu moc při ceně stavebnice 15$).
Hlavní křídlo je vybroušené z balzy 5 mm, ocasní plochy z balzy 2mm, trup je z uhlíkové trubky průměru 6 mm. Povrchová úprava nitrolakem a akrylovými barvami Agama. Pohon zajišťuje vnitřní oběžka s vrtulí 3x3, baterie je dvoučlánek Rhino 2S 460 mAh. Stavba šla velmi rychle od ruky, je to také jednoduchý modýlek, a byla hotova za pár večerů.

Základní parametry :

595 mm

475 mm

103 g







Fotogalerie mého ADRENALINE RUSH.

Z modelu jsem byl po prvních letech doslova nadšen. Dělá přesně co chci, létá dostatečně rychle (v pocitu rychlosti samozřejmě hraje roli jeho i jeho velikost), dokonce při nízkých průletech vydává patřičné svištění jako velké éro. Zatím jsem neobjevil žádné záludnosti. Chvílemi úplně zapomínám, že ovládám takového mrňouse a mám pocit jako by to byl mnohem větší hotliner.
Letové časy se pohybují mezi 10 - 12 minut. Motorek musí být celou dobu pod plynem, Rush při vypnutí motoru rychle ztratí rychlost a pak začne klesat. Prostě bez motoru to neletí - to je snad jediná slabší stránka modelu.
Komponenty osazené v modelu:
El. motor Turnigy 1230 Brushless Inrunner Motor 4500kv
Speed: 4500kv
Voltage Range: 7,4 v (2 cell)No Load Curr: 0.4 A
Max Load: 6 A (15 sec)
Diameter: 12 mm
Length: 30 mm
Shaft Diameter: 1.5 mm
Shaft Length: 8 mm
Weight: 14.5 grams
Regulátor Hobbyking SS Series 8-10A ESC
Cont Current: 8 A
Burst Current: 10 A
BEC Mode: Linear
BEC : 5v / 1A
Lipo Cells: 2-3
Weight: 6 g
Size: 30x18x2mm
Vrtule 3 x 3

VrtuleGWS EP Propeller
(DD-3030 82x76mm)
Ovládání výškovky 4.3 g servo Robbe
Size : 19,6 x 8 x 19,6 mm
Voltage : 3v ~ 6v
Weight: 4,3g
Speed : 0.11 sec/45° (4.8V)
Torque : 0.7 kg-cm (4.8V)
Ovládání křidélek zajišťuje jedno servo 5g HXT500
Size : 22.9x11.4x22 mm
Voltage : 3v ~ 6vWeight: 5g
Speed : 0.10 sec/60(4.8V)
Torque : 0.8 kg-cm
Working Temp : -30C~60C
Teflon Bushing, 15cm wire, coreless motor

neděle 20. září 2009

Shaft a Adrenaline Rush - premiéra

Dnešní den byl významný hned ze dvou důvodů:
  1. konečně jsem se odhodlal jít zalétat SHAFTa. Dosud jsem to z nejrůznějších důvodů odkládal (vítr, málo slunce, moc slunce, zima, teplo atd.), za tím vším stála samozřejmě obava, že ho zruším. Ta pramenila z mých minimálních zkušeností s přistáváním na podvozek a nedostupností blízké vhodné plochy. Nakonec jsem to dnes na polní cestu kousek za barákem riskl. Jejím problémem není ani tak šíře ale to, že je lemována poměrně vysokými trávami a bodláky a já nevím čím vším dalším, takže je vlastně jakýmsi korytem, do kterého je potřeba se trefit. A navíc vede šikmo ke směru převládajících větrů.
  2. Spolu s se SHAFTem jsem s sebou nesl i druhý dosud nelétaný model - ADRENALINE RUSH. Zalétávat dva nové modely najednou, to jsem ještě nepodnikl.
Shaft 480
Vzhledem k výše uvedenému byla moje nervozita poměrně značná a obavy z návratu s kufrem auta plným třísek byly veliké.
Po příjezdu na místo jsem rychle složil SHAFTa, měl jít na řadu první. Co kdyby začalo foukat a já měl zase cuky odložit to na jindy. Zkontroloval jsem funkčnost a správnost všech výchylek a s roztřesenými koleny šel na start. Letadlo jsem namířil asi pod úhlem 15° k ose cesty (přeci jenom trošičku foukal mírný vánek a toto byl směr proti němu). Přidal jsem plyn asi na 75% a sledoval, co se bude dít. Model se snadno rozjel a pěkně držel směr (80 mm velká pryžová kola dělají své). Asi po 10 m, když se letadlo přibližovalo k protějšímu okraji cesty resp. lemujícímu travnímu a bodlákovému porostu, jsem přitáhl výškovka a letadlo se bez zaváhání odlepilo od země a začalo tak pod úhlem 30°stoupat. Naprosto rovně, žádné uhýbání, křidélek jsem se nemusel ani dotknout. Po vystoupání do větší výšky jsem se trochu uklidnil a začal sledovat, jak se letadlo chová. Celkem mne překvapila malá rychlost, při 50% plynu to skoro neletělo (použitá vrtule 9x6). Že by bylo něco pravdivého na na některých tvrzeních, že motory Turnigy série SK nejsou nic moc? Když jsem si ho do SHAFTA pořizoval, měl jsem za to, že pořizuji z hobbycity to nejlepší dostupné. Dávat víc plynu se mi nechtělo, měl jsem v úmyslu si na letadlo trochu zvyknout a bál jsem se většího odběru (doma jsem naměřil 26A při plném plynu), aby mi brzo nedošla baterie.
Po asi 8 minutách opatrného poletování ve vodorovném směru (kdepak, žádné přemety, výkruty, let na zádech atd.) jsem začal zkoušet přiblížení na přistání. Po druhém pokusu jsem se trefil nad cestu a zkusil sednout, docela to šlo. Keclo si to tak, že odpružený podvozek se prohnul až jsem měl obavy s uražení vrtule. Po chvíli jízdy se letadlo zastavilo o nerovný okraj cesty. Běžel jsem zkontrolovat stav a hlavně teploty. Vše studené - motor, baterie (na regulátor se nedostanu, je uvnitř trupu ve předu, zvládá ale 60A (dával jsem ho tam kvůli váze, vycházelo mi to lehké na předek) o něj jsem strach neměl.
Po chvíli uklidněn jsem se rozhodl pro nový start se stejnou baterií a vyzkoušet znovu přistání. Po několika obletech jsem se zase trefil nad cestu a klesám. Jestli se mi zdálo, že to ve vzduchu moc rychle neletí, tak teď to určitě překonalo rychlostní rekord. Letadlo sedlo ne cestu, profrčelo kolem mne až se zvedal prach a zabrzdilo až v louce o bodláky. Ale jinak se nic nestalo, jen osa podvozku vyskočila ze zářezu a podvozek se po trupu trochu posunul (budu muset zpevnit gumové svazky držící podvozek, je moc měkký).
Tak třetí pokus. Při přiblížení nad cestu mě trochu vítr vynesl mimo ni. Chtěl jsem to srovnat a přehlédl jsem vrcholek nějakého bodláku či co to bylo za potvoru. Asi ve výšce 1,5 chytla za křídlo a čenichovka jak vyšitá. Ulevilo se mi, že se zase nic nestalo, konstrukce letadla je dost pevná, vydrží i trochu toho nešetrného zacházení (doufám, že i do budoucna). Jen list vrtule se urazil. Náhradní nemám, takže konec pokusům.

Adrenaline Rush

Na řadu přichází Adrenaline Rush. Protože předchozí model dopadl dobře, jdu na pokus s Rushem už celkem v klidu. Přežití 50% modelů je už zaručeno.
Rychlá kontrola funkčnosti, dávám tak 60% plynu a lehce hážu proti mírnému vánku. Očekávám přímý pád před sebe případně náklon na stranu a následný pád. Také připadá v úvahu vzpínání se a pak zmiňovaný pád. Prostě mi moc nepřipadá, že by to mělo dobře letět (byť vysněno mám rychlé poletování a snadnou pilotáž). Takže hážu a zírám. Letadlo naprosto klidně bez jakékoliv známky příčné nestability klidně stoupá a nabírá rychlost. Zatáčím a letadlo nádherně poslouchá. Po vystoupání výše mírně trimuji výškovku, mělo tendenci klesat. Jsem opravdu nadšen, tak příjemný pocit z řízení jsem při prvním letu neměl dosud s žádným modelem.
Létá to rychle, motorek není prakticky skoro slyšet jen při rychlých průletech je slyšet svištění vzduchu. Po přidání plynu se model překvapivě rychle rozjíždí, po zkušenostech ze Stingera jsou čekal malou účinnost malinké vysokoobrátkové vrtulky. Jenom na stoupání svisle vzhůru bez rozjezdu vrtulka nestačí, tah by možná byl postačující ale model ztratí rychlost a bez ní to nejde. To neznamená, že s ním ale nejde pěkně rychle vystoupat, právě naopak, chvíli vodorovně a pak na plný plyn vzhůru a hned je model tak vysoko, že už přestává být čitelný.
Při vypnutí motoru se rychlost brzy vytratí a pak už není dost vztlaku a model dost rychle klesá. Stačí dát tak 30% plynu a už zase letí a udržuje výšku.
Přistání je trochu o nervy, model prostě neumí moc zpomalit. Přesto, že má jen 100 g ,nechce se mi s ním napoprvé jen tak seknout na zem. Tak několikrát nalétávám a zkouším zpomalit až mi skoro došla baterka. Regulátor začal omezovat. Tak to stáčím a - letím přímo na sebe! Rychle se shýbám, kolega modelář, který sem dnes překvapivě přišel (vždy jsem zde dosud létal sám) to stíhá také a modýlek zapadá mezi vysokou trávu. Vše je v pohodě, ani škrábnutí. Těch 11 minut letu bylo parádních.
Druhý let byl podobný, opět bez jakýchkoliv problémů jenom radost z pěkně létajícího modelu. Opět po cca 11 minutách přistání, nyní už bez ohrožení okolí sedl model do vysoké trávy.

neděle 23. srpna 2009

Corsair - Krásná Hora

O víkendu jsme jeli vyzvednout děti a tak jel Carsair s námi. V sobotu bylo letu nepříznivo, ale v neděli bylo pěkně a dopolední polétání bylo fajn.
Létalo se krásně, jenom chvílemi mírný vítr (tak do 2m/s). Corsair mě baví čím dál víc.

neděle 16. srpna 2009

S Corsairem v Krásné Hoře

Vzal jsem si s sebou do Hory Corsaira a udělal jsem dobře. V sobotu i v neděli jsem si krásně zalétal. Dopoledne byla krásně klidná a létání byl opravdu příjemný zážitek. Přistávání do jetelového pole rovněž bez problémů.
Letové časy kolem 12 minut, ponechávám už si raději rezervu, kdyby něco.

neděle 2. srpna 2009

BF109 ve Svratce

Na dovolenou jsem si vzal BF109. Přes střešní box na autě to bylo jediné letadlo, které se vešlo. Nakonec jsem se dostal k létání jen jednou, ale byl to můj nejlepší zážitek s tímto modelem.
Létal jsem v podvečer u lesa při naprostém bezvětří. Chvíli to vypadalo, že přijde nějaká pořádná bouřka, ale nedošlo na ni. Létal jsem prakticky jenom přízemní lety těsně nad zemí a bylo to báječné. Děti běhaly kolem a letadlo honily.
Létal jsem do doby, než začal výkon omezovat regulátor a při nabíjení jsem se nestačil divit. Do obou baterií jsem dobíjem prakticky shodně 510 mAh (na baterie s nominální kapacitou 460 mAh navíc je jedna víc něž rok stará to docela jde)

neděle 19. dubna 2009

Po dlouhé době s Torem

Po asi tři čtvrtě roce jsem vytáhl samokřídlo TORO 900. Pořídil jsem ho v březnu 2007 a během roku jsem s ním nalítal určitě výrazně více, než s jakýmkoliv mým jiným modelem. Při použití baterie Wancel 1500 mAh od BELu jsem při pomalém poletování dosahoval časy kolem 45 minut. Byl jsem zvědavý, jak na tom baterie po dvou letech bude. A příjemně překvapila. Protože se střídalo bezvětří s občasným pofukování, střídal jsem i letové režimy. Při klidu pomalé poletování tak do výšky 3 m a při větru trochu té akrobacie a tedy více plynu. Letový čas byl 30 minut a to nebyla baterie zcela vybitá. Doma jsem pak dobíjel 1350 mAh. Výsledek je lepší, než jsem čekal. TORO mě pořád baví a pomalé poletování kousek nad zemí je pro mně ta nejlepší zábava.

sobota 14. března 2009

Opakovaný zálet Corsaira

Po neúspěšném záletu Corsaira jsem před dalším pokusem o opakování nejprve vyměnil vrtuli. Použitou třílistou GWS 8x4 jsem nahradil APC 8x6. Vzhledově šlo o výrazný ústupek, černá třílistá vrtule odpovídala používaným na skutečných letadlech zatímco šedá dvoulistá je úplně něco jiného.
S výměnou výrazně stoupl z původních max 12 A na 16,5 A.
K opakovanému záletu jsem se odhodlal v sobotu dopoledne na louce pod hřištěm. Louka byla pěkně mokrá, místy stály kaluže vody. Vítr proměnlivý o síle cca 3 - 4 m/s, teplota kolem 7°C.
Před startem jsem byl pěkně nervózní, první pokus mi nevyšel a pokud by se to nemělo povést ani nyní, to už by bylo dost deprimující. Dal jsem plný plyn a lehce hodil proti větru. Reakční moment stočil letadlo trochu doleva, výchylku jsem vyrovnal a letadlo začalo rychle stoupat proti větru. Ve výšce asi 30 m jsem srovnal a začal zkoušet chování letadla. Bylo to absolutně něco jiného než posledně, žádné vzpínání ani nestabilita. Letadlo poslouchalo a dobře se ovládalo přes poměrně silný a proměnlivý vítr. Je dost citlivé na křidélka, přestože jsem na nich měl nastavený mix 40%. Maximální rychlost letu je dost slušná, letadlo rychle akceleruje a naopak při ubrání plynu se rychlost vytrácí pomalu.
Bez velkého experimentování jsem vylétal dvě baterky, první let trval cca 10 minut, druhý asi 12,5 minuty. Pak už mi byla zima a raději jsem se rozhodl více letadlo vyzkoušet až bude tepleji a především menší vítr. Při druhém přistání, které jinak bylo zcela vydařené, se list vrtule zabořil do rozměklé země a zlomil se. Vůbec jsem si toho nevšiml, až při cestě k autu.

sobota 7. března 2009

Pokus o zálet F4U Corsaira

O tomto víkendu jsme poprvé od narození Pavlíka zajeli do Krásné Hory. Chtěl jsem využít předpovídané relativně slušné počasí a zalétnout Corsaira.
Pro zálet jsem si vybral louku při konci tzv. "bíle cesty". Všude jinde je v důsledku činnosti zemědělců povrch nevhodný pro měkké přistání.
Nejprve jsem vyzkoušel let s BF109. V nepříliš silném větru se po vystoupání na úroveň vrcholků okolních stromů sebou začalo letadlo docela zmítat a bylo obtížné ho udržet v rozumně vypadajícím letu.
Po přistání jsem váhal, zda mám za takových podmínek riskovat let s Corsairem. Nakonec převážila touha ho vyzkoušet. Navíc jsem předpokládal, že vzhledem k 4x vyšší hmotnosti bude mnohem lépe ovladatelný.
Po odhození na plný plyn model kousek slušně stoupal. Po nastoupání do asi 20 m začal silně foukat vítr, ubral jsem plyn, abych model srovnal do horizontálního letu, a tu chvíli to začalo. Letadlo se prostě nedalo srovnat, vzpínalo se a prostě se chovalo jako by mělo zcela špatně těžiště. Spolu se sílícími poryvy větru se let stal soubojem "na život a na smrt". Snažil jsem se dostat letadlo zpět na zem, bohužel asi po minutě letu mi při snaze někde přistát z cca 7 m spadlo. Poškození naštěstí byla malá, prakticky se poškodila jen povrchová úprava na přídi a částečně na křídle (prasklina v barvě způsobená zapružením křídla při jeho nárazu na zem).
Snažil jsem se zanalyzovat příčiny špatné ovladatelnosti letadla. Zcela určitě za to mohl vítr proměnlivé síly navíc s velkými turbulencemi způsobenými jak profilem terénu (malý kopec) tak okolními stromy. Zdálo se mi však, že letadlo vlastně létalo dost pomalu a chyba by tedy mohla být i v nedostatečné rychlosti.
Protože se mezitím vítr trochu utišil, riskl jsem ještě jeden let. Byl již o něco klidnější, než ten první. Plyn jsem držel po celou dobu skoro na maximu a letadlo se hned chovalo mnohem lépe. Sice se trochu vzpínalo, ale bylo zřejmé že je to nedostatečným potlačením motoru. Zapnul jsem předem připravený mix potlačení výškovky v závislosti na plynu. Protože začal zase zesilovat vítr, rozhodl jsem se přistát (to proběhlo již zdařile). Druhý let trval skoro tři minuty a prokázal, že hlavní problém je skutečně v rychlosti letu a turbulentním větru.

sobota 28. února 2009

BF109 - znovu ve vzduchu a na 2.4 GHz

Dnes jsem letos poprvé vyrazil s letadlem ven. Zdá se, že mne dlouhotrvající kašel po léčbě antibiotiky konečně opustil, a tak jsem šel vyzkoušet přechod na technologii 2.4 GHz.
Venku bylo asi 8°C, vítr do cca 2m/s - tedy podmínky skoro ideální.
Co říci - vše fungovalo jak má, za oba lety v délce dohromady asi 16 minut jsem nezaznamenal ani jediný náznak škubání nebo činnosti funkce failsave. Jsem tedy s přestavbou své MX-16s spokojen.
Letěl jsem vlastně třikrát, ale poslední let byl s baterií, která se mi již loni trochu nafoukla. v listopadu s ní ještě šlo létat a chovala se skoro normálně, jen menší snížení kapacity a rychlejší úbytek napětí ke konci letu. Dnes jsem odstartoval a hned bylo jasné, že nedrží napětí. Tak jsem odletěl asi dvě kolečka a šel rychle na přistání. Nechtěl sem si jinak úspěšný den kazil nějakou nepříjemností.
Co mne ale dost otrávilo, je stav místa, kde nejvíce létám. Cesta je rozblácená a totálně rozšlapaná od koní. Místní jezdecký klub, nebo co to je, se činí. Pole je zorané hlubokou orbou, strouha mezi polem a cestou plná vody. Takže jsem se strefoval při přistání na asi 3 metry široký zbytek trávy podél cesty - z jedné strany bahniště na cestě a z druhé strouha plná vody. Nic moc.

pátek 27. února 2009

F4U - povrchová úprava II

Dnes jsem dokončil barvení modelu. Olemoval jsem bílé pruhy na křídlech červenohnědou barvou. Osadil jsem výfuky a nabarvil jejich vnitřek. Naznačil jsem zašpinění od kouře z výfuků a od kulometů. Na výškovku jsem doplnil číslo letadla 201. Na závěr jsem přilepil epoxidem kabinu.

středa 25. února 2009

F4U - povrchová úprava

Poslední tři večery jsem se po chvilkách věnoval povrchové úpravě. Výsledky mého snažení jsou v galerii.
Dlouhou dobu jsem hledal nějaké pěkné barevné schema. Corsair je obvykle zobrazován a spojován s nejčastějším barevném schematu, ve kterém se vyskytoval, a to bylo zbarvení amerických námořního letectvy. Letadla měla tmavě modré horní plochy a trup, boky světlá modrá a spodek byl někdy modrý nebo i světlý (používala se i bílá). Existují různé varianty tohoto základního uspořádání mírně se lišící a doplněné v některých případech o barevně výrazněji pojatý kryt motoru (šachovnice, zelené barva atd..). Všechna tato schemata jsou si dost podobná a pro mne okoukaná. Hledal jsem něco jiného. Už jsem to skoro vzdával až jsem objevil barevné schema letadel, která v 50-tých letech sloužila v letectvu středoamerického El Salvadoru. Celé letadlo je světle šedé, doplněné světle modrými pruhy na motorovém krytu a směrovce a světle modrými konci oblouků křídel. Bíle jsou pohyblivé části křídel (křidélka, výškovka), pruhy na motorovém krytu s směrovce a pásy na vrchní části křídel poblíž trupu. Černě je pruh proti oslnění před kabinou a imatrikulace.
Pro barvení jsem použil akrylové barvy Agama, autentické odstíny amerického letectva z období II světové války a krátce po ní. Použil jsem světlou racčí šedou, nebesky modrou, bílou. Černá je základní odstín.
Trup a křídla shora mají rozložení barev podle skutečného vzoru. Zespodu jsem z důvodů snazší rozlišitelnosti polohy modelu ve vzduchu provedl změny oproti originálu. Hlavní křídlo jsem ponechal šedé pouze ve střední části, od zalomení až ke koncům jsem použil modrou barvu. Spodní část trupu mezi křídly jsem rovněž ponechal šedou a nikoliv černou. Podle dostupných informací se barevné schema v Salvadoru stejně v průběhu času měnilo, takže možná jsem se tak velké odlišnosti nedopustil.
Zbývá přilepit kabinu, osadit výfuky, provést trochu zašpinění od kouře a kulometů. A ještě naznačit plátování trupu, podvozkové šachty atd.

sobota 21. února 2009

F4U Corsair - pomalý nástup do finiše

Tak jsem zase trochu pohnul s Corsairem. Připravil jsem otvory pro 4 ks výfuků, které jsou naznačeny z kousků brček natřených načerno a šikmo zasazených do spodní části trupu.
Provedl jsem táhlo výškovky, uchyceno je jenom Z ohyby, nepoužil jsem variabilní koncovky ani nic jiného. Nejprve jsem provedl Z ohyb v trupu a zasadil páku serva a pak to samé u výškovky. Povedlo se tak, že bez trimování serva je v neutrální poloze páky výškovka vodorovně a hlavně je celé táhlo zcela bez vůlí. Vedle pák serv jsem osadil do křídel destičky z umělé hmoty přesahující na výšku páky serv. Měly by ochránit převody serv před poškozením při přistání do trávy.
Nakonec jsem osadil motor s připojeným regulátorem. Regulátor ještě budu muset do trupu připevnit (asi oboustrannou lepicí páskou). Namontoval jsem třílistou vrtuli GWS 8x4. Vrtule je z HC, je černá a měkčími listy, vzhledově k letadlu pěkně pasuje. S motorem KD A22-10Sm 1200 ot/V je na zemi při plném plynu odběr 12,5 A a vrtule točí 10 500 otáček.
Mimo upevnění baterií v trupu je letadlo prakticky hotové. Čeká mne ještě povrchová úprava a bude to.

úterý 17. února 2009

F4U Corsair - odvětrání trupu

K trupu jsem přilepil výškovku a směrovku. U výškovky jsem řešil, jak ji vlastně umístit, připravený zářez je větší a umožňuje tak zalepit výškovku v rozsahu něco přes 1cm. Nakonec jsem dal přednost zadní poloze, předpokládám kladný vliv na stabilitu letu. Vzniklý volný prostor v zářezu trupu jsem vyplnil odřezky EPP a následně vytmelil.
Směrovku jsem osazoval podle pohledů na skutečné letadlo. Zalepení "natupo" se mi zdálo nedostatečné a tak jsem do trupu a do směrovky vsadil uhlíkovou kulatinu 1 mm jako výztuhu. Po zaschnutí jsem přechody mezi výškovkou, směrovkou a trupem vytmelil.
Delší dobu jsem přemýšlel, zda ponechat koncepci chlazení komponent pohonu tak, jak je ve stavebnici. Přívod vzduchu je motorovou přepážkou otvory odpovídajícími otvorům na motoru. Odvod ale není nijak řešen. Z obavy o příliš velkou teplotu uvnitř trupu v letním období jsem se rozhodl zrealizovat i odvod vzduchu. Provrtal jsem zespodu trup pod kabinou (zhruba na úrovni odtokové hrany křídla). Tvar otvoru jsem upravil, aby navazoval na plastový kryt nalepený pod trup. Kryt je vyroben z plastového obalu od USB mini čtečky paměťových karet. Část obalu vypadající trochu jako aerodynamicky tvarovaný kryt jsem odstřihl, vlepil do něj epoxidem žebírko z balsy prolité vteřinovým lepidlem tvořící lem a za něj jsem kryt přilepil k trupu
Vnitřek krytu i otvor do trupu je černě natřený. Celková velikost otvoru je o něco větší, než nasávací otvory v motorové přepážce. Doufám, že otvor bude funkční a zajistí proudění vzduchu uvnitř trupu.

Přijímače Assan 2.4 GHz

Dnes překvapivě přišly poštou dva sedmikanálové přijímače Assan. Překvapivě proto, že byly objednány 9.2., tedy před pouhými 8 dny. Takhle rychle mi ještě nic nepřišlo. Že by to byl důsledek globální krize?
Přijímače jsem hned vyzkoušel, spárování s vysílečem proběhlo ukázkově, stejně tak ověření funkčnosti (tedy jenom doma, skutečný test za letu mne ještě čeká - už aby se konečně oteplilo).
Přijímače jsem převážil a jejich hmostnost je větší než deklarovaných 8g, váží přesně 11,8 g. Asi mají na webu uvedenu hmotnost předchozího typu zataveného do smršťovací fólie. Tyhle jsou už v pěkné plastové krabičce.

pondělí 16. února 2009

UT203 - klešťový ampérmetr

Konečně jsem se rozhoupal a zakoupil klešťový ampérmetr. Vybral jsem si UT203 z produkce Uni-T, zvládá vše potřebné, především stejnosměrný proud do 400A a byl nejlevnější. Z Dealextreme vyšel i s poštovným na 39$.
Provedení je kvalitní, přístroj je dodáván v pouzdře ve kterém je vlastní přístroj, měřicí hroty a rovněž přihrádka na návod. Vše působí solidně provedené. Takže zatím spokojenost.

středa 11. února 2009

F4U Corsair - slepení trupu a křídla

Dnes jsem osadil do křídla servo výškovky a celé křídlo zalepil do trupu. Po zaschnutí lepidla jsem vytmelil přechody mezi křídlem a trupem a spodní část trupu mezi křídly.
Dnes jsem si byl také na poště vyzvednout zásilku barev Agama. Ještě až mi dorazí baterky z HC (už by měly být od včerejška v ČR) a přijímač (dva 7 kanálové Assan jsou už na HK poště, zítra by měly vyrazit k nám).

pondělí 9. února 2009

Přechod na 2,4 GHz

V místech, kam chodím létat, mě minulý rok opakovaně trápilo rušení v pásmu 40 MHz. Jednoduché přijímače (HFS05) se s tím neumí vyrovnat a škubání bylo vždy poměrně značné a nebezpečné. Přijímač MZK Penta má sice funkci failsave, ale i opakovaný nástup této funkce mi docela létání kazil. Tak jsem se rozhodl něco s tím podniknout. Logickým krokem je přechod na 2,4 GHz.
Rozhodl jsem se pro systém Assan, jeho cena je poměrně příznivá a to i přes současný růst kurzu dolaru.
Objednal jsem do své MX16s universální konverzní modul a na vyzkoušenou nejmenší 4 kanálový přijímač. V pátek 6.2. vše konečně dorazilo (objednáno 21.1. - trvalo to déle, byl v tom ale čínský Nový rok).
Hned večer jsem se do zprovoznění Assanu pustil. Dopředu jsem si postup nastudoval, přesto jsem se asi stokrát přesvědčoval, že se chystám přestřihnout správné kablíky. Když jsem se k tomu s tlukoucím srdcem konečně odhodlal, bylo propojení modulu s vysílačem snadné. Pak jsem s ještě otevřeným vysílačem provedl první zkoušku. Zapnout - a vše se zdálo OK, modul rozsvítil červeně diodu, pak se rozsvítila zeleně a ozvala se signalizace (delší pípnutí). Poté jsem zkusil přejít do režimu připojování nového přijímače (binding). Poprvé jsem po zapnutí vysílače nezahýbal kniplem 2. kanálu dostatečně rychle. Je potřeba s ním zahýbat ještě když červeně svítí dioda, vysílací modul začne také pípat.. Podruhé se to povedlo, zapojil jsem přijímač. Ten také rozblikal červeně diodu a po asi 2 s se na přijímači i modulu trvale rozsvítily zeleně diody a vysílač přestal pípat. Testuji pohyb serv a vše to FUNGUJE.
Ještě jsem zkoušel funkce failsave a rychlost navázání spojení. Po vypnutí vysílače asi za 1 s skutečně nastaví přijímač vše tak, jak bylo při zapnutí - tedy obvykle serva do nulových poloh a plyn na nulu. Po zapnutí přijímače trvá obnovení spojení asi 5 s - je to čas od zapnutí spínače vysílače do doby než začne přijímač reagovat na povely. Příjemné je, že modul Assanu funguje hned bez nutnosti potvrzovat zapnutí vysílacího modulu ve vysílači (stačí tedy skutečně jenom vysílač zapnout). Po úspěšném vyzkoušení systému jsem ponechal vlastní zabudování modulu a antény na další den.
V sobotu jsem začal s fyzickým zabudováním modulu do vysílačky. Nejprve však bylo nutné vyřešit co se signalizační diodou, osazenou v modulu. Odstřihl jsem ji z tištěného spoje, připájel jsem k modulu třížilový servokabel a na jeho konec zpět připájel diodu. Do krytu vysílačky jsem nad firemní označení Graupner vyvrtal pomocí frézky malý otvor a postupně jej rozšířil na průměr diody. Do otvoru jsem zasadil diodu a zajistil trochou transparentního Chemoprénu. Pak jsem z plastové desky vyřízl podložku, která po zalepení do krytu vysílačky drží novou anténu. Původní FM modul jsem ponechal, zcela jej odpojil a využil pouze jako mechanický prvek pro upevnění modulu Assan ve vysílačce. Našrouboval jsem anténu, uvnitř propojil s modulem a tím bylo hotovo.
Zbývají jen praktické testy, ke kterým jsem se s ohledem na venkovní počasí a moje nachlazení nedostal. Snad brzy.
Pár fotografií z přestavby a výsledek je zde.

pátek 6. února 2009

F4U Corsair - odnímatelný kryt, kabina

Z přední části trupu jsem odřízl odnímatelnou část pro přístup k baterii a ostatní elektronice. Změnil jsem způsob připevnění krytu, nebudu jej připevňovat plastovým šroubem, jak předpokládá stavebnice. V přední části ho drží přilepená balsová destička zasunutím do vnitřní dutiny trupu. Vzadu kryt drží na magnet (magnet je vlepen do trupu, na krytu je jen plechový pásek). Proti případnému posunu do boku slouží malé přilepené balsové destičky. Kryt se snadno a rychle nasazuje, zatím se zdá že drží dostatečně. Ani silné mávnutí celým trupem jej neuvolnilo. Budu jen muset přidělat nějaké výstupky, za které jej budu uvolňovat. Braním pouze za kryt bych rychle poškodil finální nátěr, minimálně by byly vidět otisky prstů. Hrany krytu i trupu jsem pro zpevnění natřel polyuretanovým lakem.
Kabina resp. kokpit je podle stavebnice velmi zjednodušený. Chtěl jsem mít skutečný kokpit s pilotem. Obřízl jsem tedy část rovné plochy trupu tvořící spodek kabiny a vlepil ho hlouběji do strupu (to kvůli zachování pevnosti trupu a spojení obou částí trupu, které tudy prochází). Po slepení obou částí trupu jsem do kokpitu usadil sedačku a pilota, který přežil loňské vzpanutí a následnou totálku Thunderbirda. Pilot se novému bojovému nasazení ani nebránil:). Doplnil jsem překryt přístrojové desky a vše natřel tmavě zelenou barvou (akrylová Agama).

úterý 3. února 2009

F4U Corsair - pokračování stavby a motorové lamely

V průběhu minulého týdne jsem se pravidelně ve večerních hodinách věnoval stavbě Corsaira. Moc zábavná a různorodé to zrovna nebylo. V podstatě jsem jen tmelil a brousil. V jeden večer jsem vždy stihl zabrousit vytmelené z předchozího večera a dotmelit nové. Povrch se nesnažím udělat zcela hladký, to by bylo příliš mnoho hmotnosti navíc, spíše chci vytvořit co nejvíce jednolitý méně hrubý povrch než je samotné EPP.
Výškovku jsem rovněž vytmelil, zalepil dovnitř výztužný uhlíkový pásek a obě pohyblivé poloviny spojil drátem ohnutým do tvaru U a zalepeným epoxidem.
O víkendu jsem se pustil do trupu. Vytmelil jsem přední a zadní část. A pak přišla na řadu zatím největší úprava stavebnice. Pro Corsaira je charakteristický motorový kryt končící pohyblivými lamelami kolem celého obvodu trupu. Nechtěl jsem se spokojit jen s jejich namalováním a nalepení jakéhosi prstence z polystyrenu, jak jsem to viděl na jednom z fór, mne také neuspokojilo. Dlouho jsem přemýšlel z čeho ji co nejjednodušeji a nejvěrněji vyrobit a jak připevnit k EPP, z kterého se prakticky nedají tvarovat malé detaily. Zvolil jsem vytvoření lamel z tenké plastové fólie (průhledná fólie z nějakého obalu). Z fólie jsem odřízl proužky široké 2,5 cm a do nich z delší strany nadělal zářezy hloubky 1,5 cm znázorňující jednotlivé lamely. Jednotlivé lamely jsou tak pospojovány pruhem fólie širokým 1 cm, za který vše přilepím k trupu. Ze spodní části (k trupu) jsem lamely natřel šedivou barvou. Do trupu jsem vybrousil zářez na tloušťku fólie (cca 0,5 mm), aby fóliový pásek nevystupoval nad povrch trupu, a pod lamely hlubší zářez, imitující prostor pod lamelami jako u skutečného letadla. Vše je zřejmé z fotek ve fotogalerii stavby modelu.
Pásky s lamelami jsem přilepil epoxidem, navazující část předku trupu vytmelil. Zatím to vypadá docela dobře, s konečným posouzením musím čekat až na finální povrchovou úpravu barvami.

sobota 24. ledna 2009

F4U Corsair - zahájení stavby

Začal jsem stavbu Corsaira. Protože je to éro z EPP, má velkou šanci stát se nejpoužívanějším modelem pro takové to zabárákové létání.
Chci vyzkoušet vylepšení povrchu EPP a proto jsem před zahájením stavby všechny díly jemně obrousil. Pak je vytmelím šlehaným tmelem ONE TIME a vybrousím. Výsledkem by měl být hezčí povrch než běžné EPP.
Stavbu jsem začal křídlem, jednak je to logický postup uváděný i v návodu a jednak chci mít křídlo se zalomením charakteristickým pro toto letadlo co nejdříve hotové - těším se na něj.
Začal jsem vyměřením poloh serv a vyříznutím zářezů pro přívodní kablíky. Ostrým ulamovacím nožem to jde velmi dobře.
Pak jsou připravil zářezy pro překližkové úhelníky vsazené do spojů mezi středním dílem a kratšími šikmými částmi křídel. Pro zalepení jsem použil Purex. Ke střednímu dílu pak přilepil obě šikmé části křídel. Opět lepeno Purexem, po obvodu středním vteřinovým lepidlem.
Stejným způsobem jsem následně přilepil hlavní části křídel. Po vytvrzení spojů jsem do dolní i spodní části křídel vyřízl zářezy pro ztužující uhlíkové pásky. Ty jsem po zatlačení do zářezů vydatně zalil řídkým vteřinovým lepidlem. Po zastříknutí aktivátorem se spáry prakticky zatáhly a uhlíkové pásky "zmizely" v EPP. To mne potěšilo, ubude tmelení.
Ještě jsem křídlo převážil, abych mohl sledovat jak se po vytmelení změní jeho hmotnost. Takže zatím váží 68,5 g.

pátek 23. ledna 2009

SHAFT - dokončení potahování

Dnes jsem dokončil poslední zbývající část k potažení - křídlo. Dalo mi nejvíc práce, velké plochy byly v pohodě, ale koncové oblouky byly dost pracné. Postupně se je ale podařilo pěkně vypnout bez varhánků.
Teď ještě musím sehnat nějakou kvalitní lepicí pásku, kterou připevním křidélka a pohyblivou část výškovky.

čtvrtek 22. ledna 2009

SHAFT - pokus o potahování křídla

Chystal jsem se dne potáhnout křídlo (spíše jsem očekával, že se zadaří alespoň spodní strana). Na poslední chvíli mne napadlo vyzkoušet, jak pasují serva do připravených otvorů. Ještě že tak, serva se tam nevešla (chytře jsem to dosud nezkusil). A tak jsem musel opatrně připravené otvory zvětšovat, šlo to na hotovém křídle špatně, destičky s otvory jsou slepené z balsy a překližky a bál jsem se, abych nezlomil nějaké žebro. Když byly otvory připravené, bylo už tolik hodin, že nemělo s potahováním smysl začínat. Tak jsem alespoň zatmelil drobné nerovnosti na hlavním nosníku křídla, které jsem měl původně v úmyslu ponechat jak jsou.
Takže potahování až příště.

středa 21. ledna 2009

SHAFT - potahování trupu II

Kompletně dokončen potah trupu. Boky a hřbet jsou oranžové, spodek stříbrný. Výsledek odpovídá mým představám, k žádné nepatřičnosti nedošlo. Tmelená místa na trupu (především tam, kde zámky přepážek nebyly na celou tloušťku bočnic trupu a vzniklé prohlubně bylo třeba dotmelit) nejsou pod potahem vůbec vidět.
Zbývá potáhnout křídlo, osadit elektroniku a pak už jenom lítat:)

úterý 20. ledna 2009

SHAFT - potahování trupu I

Zahájil jsem práci na potahu trupu. Oranžovou fólií jsem potáhl motorovou přepážku a přední cca 1/2 trupu - tam kde jsou balsové bočnice. Příčtě přijde na řadu ocasní část, která je provedená jako příhradová konstrukce. Nakonec potáhnu spodek stříbrnou.

pondělí 19. ledna 2009

F4U Corsair - stavebnice

Přišla mi objednaná stavebnice F4U Corsair od LMmodel. Poměrně malá a hlavně hodně lehká krabice obsahuje všechny výřezy z EPP, pytlíček s drobnými překližkovými díly a nějakou bižuterií, táhla a bowden, uhlíkové pásky k vyztužení křídel a trupu a průhledná kabina. A také CD ROM s návodem, stejný lze i stáhnout ze stránek výrobce.
Trup je složen ze dvou částí (přední a ocasní) a ještě samostatného prstence z EPP coby ukončení motorového krytu. Trup je prostorový a po sesazení částí nasucho vypadá pěkně. Jenom se mi zdá, že čelo předního dílu nemá správný úhel a po připevnění motorového krytu (do kterého se má zalepit motorová přepážka) míří tento vzhůru. Jinými slovy i osa motorku by mířila vzhůru. Uvidím až se sem dostanu ve stavbě, zda tak opravdu je. Pokud ano, náprava je snadná, stačí ubrousit čelo přední části trupu do správného úhlu.
Křídlo je vzhledem k charakteristickému tvaru rozděleno na pět částí, střední osazovaná do trupu a pak každá polovina křídla ze dvou. Díly k sobě perfektně pasují, úkosy jsou skvěle provedeny a nikde nic nepřesahuje ani nechybí.
Výškovka i směrovka mají zaoblené hrany (!) stejně jako koncové oblouky křídel.
Celkově jsou všechny EPP výřeza velmi kvalitně provedeny, už se těším na stavbu a hlavně létání.

SHAFT - potah křidélek

Dnes jsem zvládl potáhnout pouze křidélka. Budou z obou stran modrá.

neděle 18. ledna 2009

SHAFT - potahování výškovky a směrovky

Konečně jsem sehnal potah na žehličku a tak jsem se mohl pustit do potahování. Fólie z Hobbycity nezklamaly, subjektivně se mi jeví stejné jako Oracover. Jenom stříbrná fólie se o trochu hůře vypíná než jiné barvy - tolik se nesmršťuje, ale není to nic zásadního.
Začal jsem potahovat výškovku a směrovku, na kterých jsem i vyzkoušel všechny tři barvy.

sobota 17. ledna 2009

Stavba F14 - motorové gondoly a kabina

Vzhledem k dnešnímu nepříliš hezkému počasí jsme zůstali celý den doma a mně se podařilo značnou část dne věnovat stavbě.
Sesadil jsem obě gondoly. Uhlíková trubka, která ponese výškovky, se v ložiscích z překližky otáčí u obou gondol velmi pěkně. Lehce a bez vůlí. Myslím, že to bude fungovat.
Pustil jsem se do práce, na kterou se celou dobu těším nejméně - výroba pilotní kabiny. Zhotovuje se z 10 ks vzájemně slepených stejných dílů, které se mají následně vybrousit do požadovaného tvaru. Po bocích se pak nalepí po ještě lemování, které po vybroušení plynule přechází do tvaru trupu. Po několika hodinovém snažení je vše hotovo. Docela se to povedlo, rozhodně jsem čekal s ohledem na použitý materiál horší výsledek.
Dobře naladěn z výsledku kabiny jsem ještě vybrousil jednu motorovou gondolu. Druhou nechám na příště - dnes už bylo broušení až až.

čtvrtek 15. ledna 2009

Stavba F14 pokračuje

Pokračuji ve stavbě F14. Mám připravené díly motorových gondol, bočnice jsou opatřeny zesilujícími pásky Extruporu pro následující broušení - zakulacovaní hran. Vyrobil jsem "ložiska" pro upevnění uhlíkových trubek, na kterých jsou usazeny výškovky (pravá a levá). Použiji stejnou trubku jako pro výztuhu hlavních křídel tedy průměr 5mm. Protože se mi nepodařilo sehnat trubku, ze které bych vytvořil ložiska pro tuto uhlíkovou trubku, rozhodl jsem vyrobit ložiska z dvojité letecké překližky tl. 3 mm provrtané přesně na průměr 5 mm. Pak jsem otvory opatrně upravil kulatým pilníkem a zdá se, že by to mohlo fingovat. Dnes jsem zalepil na zkoušku jedno ložisko a příště zkusím zkompletovat druhé a slepit jednu z gondol.

pondělí 12. ledna 2009

Zásilka z Hobbycity - potahovací fólie

Dnešního dne mi byla konečně doručena zásilky z Hobbycity objednávaná 23.12.2008 - pod stromeček to stihnout neměla, ale skoro tři týdny jsem rovněž nečekal. Nejprve jí to trochu "trvalo" v Hongkongu - odeslána byla 30.12 a do ČR dorazila 1.1.2009. Pak se tím začala "zabývat" naše pošta a nechala zásilku ležet do 5.1.2009. Následně si ji vybrali k proclení a zjistili, že neví její skutečnou hodnotu. 7.1. mi přišlo psaní z celní správy, abych doložil cenu a obsah zásilky. Hned ten den jsem jim zaslal kopii faktury z PayPalu. Naštěstí jim to stačilo a 9.1. propustili zásilku (bez cla i DPH) dál k doručovací poště. A ta ji dnes doručila.
Ale k obsahu zásilky - především tři 5 metrové role potahovací fólie primárně určené pro Shafta. Barvy stříbrná, oranžová a světle modrá. Od pohledu vypadají fólie pěkně, s barvami jsem zcela spokojen. Jestli s nimi bude i dobrá práce pak bude spokojenost 100%.
K vyplnění zbývajícího váhového limitu jsem objednal střední a řídké vteřinové lepidlo a dmychadlo o průměru 68 mm.
Láká mne stavba He-162 Salamander a do něj by se dmychadlo jak rozměry tak maximálním tahem asi hodilo. Kdy ale dojde ke stavbě (dojde-li vůbec), to ještě uvidíme.

EDF Ducted Fan Unit 5Blade 68mm
Blade Diameter: 68mm
Blade Type: 5
Shaft Size: 3mm
Made from high strength reinforced plastic.
Spare propellers available.
Recomended Motor: 28-47 9Turn (7.4~14.8v)
ESC: 40A
Rpm: 4,000kv
Power: 750~950g Thrust
This fan will take up to a 29mm diameter motor.

SHAFT - dokončení kostry

O víkendu jsem konečně dodělal kostru SHAFTA tak, že je připravena k potažení. Střed křídla je nyní celý vyztužený balsou. Zalepil jsem uhlíkové výztuhy do křidélek, výškovky a směrovky. Křidélka a pohyblivou část výškovky připevním podle návodu, tedy lepicí páskou. Směrovku jsem se rozhodl osadit pomocí 3ks závěsů MP Jet. Ke směrovce bude připevněno i ovládání osasního podvozku a závěsy by měly být pevnější, něž jen z lepenky.

neděle 11. ledna 2009

BF 109

Model z EPP, vyrábí FreeAir. Pro model jsem si osobně dojel v srpnu 2008 do Letňan do sídla firmy.
Vlastní stavba byla jednoduchá, jak jinak. Trochu jsem zvýraznil výsostné znaky (jak černé prvky tak jsem především doplnil bílou barvu, která na modelu zcela chyběla, a také jsem doplnit svastiku na směrovku).
Asi nejpracnější bylo v těle trupu vytvořit dutinu pro regulátor, baterie a drářky pro vedení el. kablíků - pracné proto, že vzhledem k velikosti trupu jsem měl stále obavy, abych trup nepoškodil a neproděravěl.
Vrtuli jsem zkoušel různých typů, ale nejlépe se osvědčila černá SF E-Prop 7x5 z Hobbycity.
Servo výškovky bylo původně HTX 500, ale občas zazlobilo a při jednom letu odešlo úplně. Naštěstí zůstalo v neutrální podobě a tak se mi povedlo řízením křidélky a prací s planem bez jakýchkoliv následků přistát. Jiné pěti gramové servo jsem doma neměl, a tak do modelu putovalo 9 g servo E-flite.
Model jsem nejprve provozoval na 40 MHZ, anténa vlající za modelem byla na letovvých vlastnostech trochu znát. Po přechodu na 2,4 GHz doostal model miniaturní 4 kanálový přijímač Assan, spolu s elinminací občasných záškubů se u tohoto modelu pozitivně projevila i absence dluhé antény.
Během provozu modelu bylo potřeba zpevnít křidélka, která se díky měkkosti EPP začala postupně různě prohýbat a deformovat a při každém létání tak bylo nutné trochu trimovat. Po zpevnění uhlíkovými tyčkami tento problém prakticky vymizel.
Celkově jsem s modelem velmi spokojen. Na tak malého prcka má slušné letové vlasnosti, které lze využít i v mírném větru. Letadlo velmi pěkně vypadá v letu díky oranžovo - hnědé kamufláži.


Základní parametry modelu (dle výrobce):


508 mm


480 mm


115-135 g



Komponenty osazené v modelu:
El. motor hexTronik 24gram Brushless Outrunner 1700kv


Kv: 1700rpm/v
Best Load: 8.4A
Max current: 9.2A
No Load Current: .5A
Suggested Lipo: 2 cell 7.4v
Thrust: 400g+
Suggested Prop: 8x3.8

Regulátor TURNIGY Plush 10A 9gram


Cont Current: 10A
Burst Current: 12A
BEC Mode: Linear
BEC : 5v / 2A
Lipo Cells: 2-4
NiMH : 5-12
Weight: 9g
Size: 27x17x6mm
Ovládání výškovky i křidélek servo 7,5g E-Flite: microservo S-75
Size : 23 x 12 x 24 mm
Voltage : 3v ~ 6v
Weight: 7,5 g
Speed : 0.12 sec/60(4.8V)
Torque : 1.17 kg-cm

čtvrtek 8. ledna 2009

STINGER

Stinger je malý dynamický elektrolet určený pro rychlostní létání z produkce Topmodel CZ. Pořídil jsem si jej v květnu 2008. Pro osazení jsem volil kompletně čínské komponenty z hobbycity, které se mi velmi osvědčily. Stavba modelu byla rychlá, nejpracnější bylo správné přilepení výškovky při současném zajištění správného chodu ovládacího táhla, které vede směrovkou k servu, osazenému v kořeni směrovky.

Základní parametry modelu (dle výrobce):

950 mm

760 mm

0,5-0,6 kg

13,5 dm2

37-44,5 g/dm2
Fotogalerie mého STINGERA.

V modelu používám baterie LiPo 3S 2100 mAh. Změřený odběr na zemi je 22 A. Stinger létá velmi svižně (pro mne až moc), nejvíce rizikovým okamžikem je start. Použitá vrtule z malých rychlostí zvyšuje jen pomalu rychlost letu (což je i případ hodu z ruky) a navíc má model poměrně malou příčnou stabilitu. Asi při šestém letu hned po odhození modelu závan větru model naklonil a než jsem stačil rukou po hodu chytit pravý knipl a vyrovnat, byl model na zemi. Mimo zlomené vrtule se objevilo několik, naštěstí snadno opravitelných, prasklin na trupu. Po této zkušenosti, jsem si na levý knipl namixoval ovládání křidélek, abych hned mohl ovládat křídélka. Jakmile se model "chytí" a začne stoupat, mix vypínám.
Letové časy při mém létání (chvíli rychle a pak stáhnout plyn a "vzpamatovávat se") jsou do 15 minut. Při slabém větru (cca 3-4 m/s) překvapivě dobře plachtí a málo opadává.
Edit duben 2009:
Stinger skončil svou kariéru zarytý čumákem až po křídlo v louce. Motorek s vrtulí pokračovaly někam ještě hlouběji pod zem a vůbec se mi jej nepodařilo vydolovat. Důvod havárie: pokus o nastavení mixu křidélek pro zvýšení rychlosti letu.
Doma jsem zkusil naprogramovat mírné přizvednutí křidélek, abych vyzkoušel, zda to zvýší rychlost letadla. Přestože jsem doma mix několikrát zkoušel, s největší pravděpodobností se však levná HXT 900 serva při zapnutí mixu v letu každé nastavilo do trochu jiné polohy. Jen tak si vysvětluji, že při zapnutí mixu ve vodorovném letu ve výšce cca 50 m přešlo letadlo okamžitě do vývrtky kolmo do země. Pokusil jsem se ještě mix vypnout a vyrovat, ale nezvládl jsem to a model se zaryl svisle do podmáčené louky. Trup se rozlámal. Křídlo zůstalo v celku, ale ve střední části kolem kotvení do trupu se výrazně poškodilo. Prostě na odpis.





Komponenty osazené v modelu:
El. motor TURNIGY HXT 2835 (380S) 2700kv Brushless Inrunner

Speed: 2700kv
Voltage Range: 6~12v
No Load Curr: 1.2A
Max Load: 35A
Diameter: 28.2mm
Length: 37mm
Shaft Diameter: 3.2mm
Shaft Length: 12mm
Weight: 102grams
Regulátor TURNIGY Plush 40amp

Cont Current: 40A
Burst Current: 55A
BEC Mode: Linear
BEC : 5v / 3A
Lipo Cells: 2-6
NiMH : 5-18
Weight: 33g
Size: 55x28x13mm
Vrtule 4,7 x 4,7

Vrtule GRAUPNER SPEED 4,7 x 4,7
Vrtulový kužel 30 mm
GRAUPNER PRECISION SPINNER
Ovládání křidélek zajišťují serva 9g HXT900

Size : 21x12x22 mm
Voltage : 3v ~ 6v
Weight: 9g
Speed : 0.12 sec/60(4.8V)
Torque : 1.6 kg-cm
Working Temp : -30C~60C
Teflon Bushing, 15cm wire, coreless motor
Výškovku ovládá servo 5g HXT500

Size : 22.9x11.4x22 mm
Voltage : 3v ~ 6v
Weight: 5g
Speed : 0.10 sec/60(4.8V)
Torque : 0.8 kg-cm
Working Temp : -30C~60C
Teflon Bushing, 15cm wire, coreless motor