Letošní poslední? polétání

Dnešní den bylo naprosto překvapivé počasí - teplota až kolem 20°C! a poměrně slabý vítr. _Když bylo kolem oběda zřejmé, že se nejedná o chvilkovou záležitost a počasí bude pěkné i odpoledne, rozhodl jsem se vyrazit ven. Vyndal jsem 2 baterie 2200 mAh, které jsem o minulém víkendu vybil na skladovací napětí. Alespoň vyzkouším v plném provozu novou nabíječku a zdroj. Baterie jsem propojil adaptérem jako šestičlánek a spustil nabíjení proudem 8A (tedy cca 4C), maximální odběr ze zdroje byl 15A, nabito bylo za 16minut - z toho plným proudem nabíjela nabíječka asi 7 minut, zbytek postupně nižším jak vstoupilo do hry balancování. 

Chtěl jsem nejdříve vzít Siria, ale zjistil jsem, že palubní zdroje jsou vybité - moc ty NiMH články z Hobbycity s údajně nízkým samovybíjením nefungují. Asi je vyměním.

Pak jsem jsem ještě zjistil volnější anténu na vysílačce - to vypadá, že se snad ven nedostanu. Rychlá rozborka vysílačky prokázala pouze povolenou matku na objímce konektoru - opraveno během minuty. 

Ven jsem šel tedy s EG, vzal jsem s sebou kamerku, porovnám alespoň letní a podzimní záběry. Protože chvílemi docela foukalo vložil jsem do spojky a výztuhy křídel již dříve připravenou (a dosud nevyzkoušenou) závitovou tyč. Má hmotnost cca 80g - takže to není žádné výrazné přitížení. Přesto je přínos poměrně značný - EG i ve větru létal obstojně a viditelně se zvýšila jeho rychlost. Létání bylo fajn, střídaly se chvíle s větrem i skoro bezvětří. Vylétal jsem obě baterie, lety po cca 35 minutách.

Vybíjení s iCharger 206B

Samozřejmě jsem chtěl vyzkoušet novou nabíječku. Mělo to však háček, abych mohl nabíjet bylo potřeba mít co. A moje všechny baterky byly nabité. Takže jsem hned řešil vybíjení. Pro stanovení odporu externí zátěže je v návodu k nabíječce vzorec pro výpočet, ale chtěl jsem použít nějakou žárovku a u té se mění odpor v závislosti na rozžhavení vlákna. Proto jsem rovnou vyzkoušel halogenovou žárovku 12V/50W. A ono to fungovalo. Po chvíli od zapnutí se rozsvítila žárovka a proud se s připojeným tříčlánkem ustálil na hodnotě 3,8 A (tedy cca 45 W). Takže baterie o kapacitě 2200 mAh byla za necelou půlhodinu vybitá.

Vyrobil jsem si přípravek na vybíjení se čtyřmi halogenovými žárovkami, který měl podle mých představ umožňovat vybíjet 12 V baterie výkonem 50 nebo 100 W a baterie s napětím 24 V výkonem 100 resp. 200 W.  Pro napětí 12 V byla připravena jedna žárovka resp. přepnutím přepínače se připojila druhá paralelně. Pro 24 V to bylo obdobné s tím, že byly zapojeny 2 žárovky za sebou pro 100 W a dvě dvojice paralelně zapojených žárovek pro 200 W. Bohužel se změněné hodnoty odporů celého obvodu při paralelním zapojení žárovek nelíbily nabíječce a po chvíli začala omezovat proud a vybíjení odpojila. Funguje tedy vybíjení tříčlánků jednou 50W žárovkou a dvojice tříčlánků jde vybíjet do dvou sériově zapojených žárovek (ty fungují i pro čtyřčlánek), tedy zátěž 100 W - v obou případech se ustálí vybíjecí proud na hodnotě 3,8 až 3,9 A.

Bohužel se neosvědčila ani konstrukce krabičky, kdy žárovky byly osazeny do plastového víka krabičky - plast se začal teplem ze žárovek tavit a uhelnatět.

S výkony vybíjení se asi takto spokojím. V zásadě mohu vybíjet  buď samotný tříčlánek nebo sériově zapojenou dvojici tříčlánků 2200 mAh a trvá to něco pod 30 minut. To je dostatečné a baterie jsou přitom příliš zatěžovány. Navíc nebudu vybíjet tak často a tolik baterií abych investoval čas a peníze do vymýšlení něčeho výkonnějšího.

Vybíjecí přípravek budu tedy muset trochu přebudovat - žárovky osadím do keramických objímek G6,35 a vlastní konstrukci asi provedu z hliníkového plechu. Z něj udělám i nějaké odstínění světla žárovek.

iCharger 206B

Po zakoupení zdroje jsem se mohl plně oddat výběru vhodné nabíječky. Nejprve jsem uvažoval o Quatro nebo Turnigy 4x6S -  tady nabíječkách s možností nabíjet více baterií současně. Všechny jsou ale limitované výkonem nabíjení 50W, což už je dnes vzhledem k vývoji nabíjecích proudů docela málo. Vybíjecí výkon 5 W je pak skoro k ničemu (baterie 2000 mAh by se vybíjela cca 5 hodin). Protože mi pravidelně přez zimu zůstávají nabité baterie, kterým bych rád poskytl možnost přezimovat se skladovacím napětím, začal jsem vybírat nabíječku i s ohledem na její vybíjecí parametry. Bohužel je u většiny nabíječek (mimo některých s výkony až někam k 1000 W) schopnost vybíjení omezena hodnotami 20 - 25 W a to i u nabíječek s výkony 200-400 W. Ty slabší mají pak obvykle již zmiňovaných 5 W.  Proto mne zaujaly nabíječky iCharger, které umožňují mimo interního vybíjení i využití externí zátěže a do ní vybíjet výkony až několi set watů.
Po studování parametrů jsem se rozhodl pro model iCharger 206B.
Základní technické údaje:

Napájecí napětí: 10~28.0
Nabíjecí proud: 0.05 20.0A
Vybíjecí proud: 0.05 20.0A
Maximální nabíjecí výkon: 300W @  18V (při napětí 15V - což je napětí mého zdroje, je tento výkon omezen na cca 270 W)
Maximální interní vybíjecí výkon: 20W
Maximální externí vybíjecí výkon: 500W @ 25V/20A
Maximální proud balancéru: 350mA
Přesnost balancéru: 10mV
Lithium (LiPo/LiIo/LiFe) počet článků: 1~6 series (bez balancéru LiFe až 8s)
Paměť pro uložení logů z nabíjení: 16Mbit (36 hours)
10 pamětí pro uložení nastavení nabíječky, kontrola teploty vnitřní i vnější čidlo, USB

Nabíječka tedy umožňuje s mým zdrojem nabíjet šestičlánek proudem 10A, tedy dva tříčlánky 2200 mAh skoro hodnotou 5C. To mi přijde jako zcela dostačující i pro několik následujících let. 

Nabíječku jsem z Hobbycity objednal 25.10. večer a již 3.11. byla doma. S ní jsem objednal i redukci umožňijící připojit dva tříčlánky do balancéru jako šestičlánkovou baterii. 

Zdroj Power X-20

Neodolal jsem slevě 20% u Pecky u příležitosti výročí založení firmy. Zakoupil sem zdroj Power X-20. Za 1100 Kč je to docela dobrá koupě. Uvažoval jsem o zdroji už nějakou dobu, pokukoval jsem po nějakém průmyslovém zdroji kolem 300 W z ebaye. Ale spočítal jsem si, že budu muset dokupovat konektory, síťový kabel, ideálně nějakou plastovou krabici a přiblížím se tak k ceně kolem 1 000 Kč. A když k tomu připočtu čas, po který budu potřebné součástky shánět, bylo při porovnání se zakoupeným zdrojem rozhodnuto.

Přistání na stohu slámy

V neděli dopoledne jsem si šel zase zalétat. Počasí bylo jako v sobotu, slunečno a skoro bezvětří. 

Létání bylo super, začínající termika docela nosila.

Pak jsem se podíval na hodinky a zjistil že už jsem měl být na obědě. Šel jsem rychle na přistání. Chtěl jsem přistát na posekanou část louky těsně podél velkého stohu slámy. Proto bylo potřeba naklesat hned na začátku louky, kde byla široká jen pár metrů. Když už jsem byl pár metrů nad zemí začal foukat vítr a snesl letadlo doprava. Začal jsem vyrovnávat a vtom mi letadlo zmizelo za stohem a hned jsem uslyšel žuchnutí, jak do stohu narazilo. Poněkud rozčílen jsem běžel na konec stohu a obešel ho na druhou stranu. Tam hned pod vrcholem ve výšce cca 4 m seděl Sirius bez viditelného poškození. Dalo mi dost práce se k němu vyškrábat, stoh měl skoro svislé strany a docela to ujíždělo. Po vylezení nahoru jsem letadlo překontroloval a pak už jen opatrně dolů. 

Celková prohlídky neodhalila žádnou závadu ani poškození. Stoh byl měkký a já letěl skoro s naplno vytaženými klapkami, takže hodně pomalu.

Proč jsem špatně odhadl pozici letadla nevím. Asi v tom sehráliy roli i dost tmavé sluneční brýle, které jsem si ponechal i při přistání. Rozhodně je to poučení pro příště - více se soustředit.

Idylka se Siriem

Siria jsem s sebou vzal do Hory. Využil jsem střešní box, který jsem ještě od dovolené nevrátil, a tak jsme se do auta všichni vešli. Sobotní dopoledne bylo krásné, teplo, občasný velmi mírný větřík. Nejprve jsem chtěl zkoušet různé režimy letu ale nakonec jsem se jen kochal krásným letem. V termice jsem jsem několikrát nastoupal hodně vysoko. 

Po více než hodině a čtvrt létání jsem šel na přistání. Už mě bolelo za krkem.

Další let se Siriem

Po včerejším dopoledním létáním se Skeeterem a především odpolední návštěvě Lipeneckého obra si mi dnes vydařilo si zalétat se Siriem. Dopoledne jsme s dětmi vyrazili na kolech a přitom jsme zajeli obhlédnou stav louky za Průhonickým parkem. Přístup je od Zdiměřic prakticky až na její okraj po asfaltce. Pak buď pěšky donést letadlo, případně by šlo jet dál polní cestou, ale je to zbytečné. Rozměry louky jsou na šířku cca 250 m a na délku včetně části s mírným jižním svahem cca 800 m, po délce jsou napříč dva chodníky pro pěší a kola z betonových dlaždic. Louka je neposekaná, tráva je cca 20 cm vysoká, takže starty a přistání modelů s kolečky nemožné, chodníky jsou zase moc úzké. Pro modely přistávající na břicho však ideální. Proč už sem vlastně nechodím? 

Takže asi ve čtyři odpoledne jsem s Martinem vyrazil. Než jsem vše doma zorganizoval tak se rozfoukalo a obloha se zatáhlo. Během sesazování modelu foukalo každou chvíli odjinud a tak jsem při startu ani nevěděl odkud to zase povane. Skoro se mi to vymstilo. Dal jsem tak 40% plynu a hodil a hned v tu chvíli přišel závan a z boku. Plynu bylo málo, letadlo skoro nestoupalo a začalo se nebezpečně naklánět. Naštěstí jsem stačil chytit za plyn a přidání zvedlo hned model svisle vzhůru do bezpečné výšky. Když se mi přestaly klepat ruce, začal jsem zkoumat, jak to dnes bude létat. Termika žádná (alespoň jsem o ni nezavadil) jen sem tam stoupavé větrné proudy. Když jsem asi po 40 minutách začal sestupovat k přistání, začaly se přes do té doby prázdnou louku  trousit skupinky lidí. Navíc k nám přiběhl otravný pes, sice malý ale protivný. Martin se schovával za mne, pes běhal okolo a já nevěděl jestli dřív sledovat psa nebo letadlo. Naštěstí si ho rychle zavolali majitelé a tak to dobře dopadlo. Než se louka v předpokládané trase přistání vyčistila, musel jsem dvakrát nastoupat. Tím jsem dal dost baterkám zabrat. Doma měl jeden článek lehce přes 3,2 V.

Přistání bylo také v pohodě i když jsem jednou musel opakovat, byl jsem moc dlouhý. Podruhé jsem už k základní přistávací konfiguraci více vysunul klapky a bylo to OK. Celkem trval let 45 minut, z toho motor přes 7 minut (dost z toho ale jen tak do 50% výkonu).

Jediné co mne trochu zklamalo byla kamerka. Záznam se po 3,5 minutě sám od sebe zastavil, takže mne doma čekalo jen velmi krátké video. Nevím proč k tomu došlo, když jsem doma kameru zkoušel, natáčela normálně.

Lipenecký obr

Dnes se mi poštěstilo nalákat celou rodinu na Lipeneckého obra. Vyjeli jsme po obědě, na místo jsme dorazili kolem půl druhé a zůstali jsme až do 18 hodin. Všem se akce líbila. U dětí jsem to čekal, ale manželka překvapila. A malý Pavlík vydržel vše s nadšením celou dobu sledovat a hrozně ho rozčílilo, když mu někdo překážel ve výhledu.

Počasí bylo oproti předpovědi báječné, jen občas trochu foukalo, většinu doby svítilo sluníčko a bylo to na krátké rukávy. Organizačně a programově výborně zvládnuto - moc se mi to líbilo, víc než jsem očekával. Tak snad za rok zase.

Dopoledne se Skeeterem

Sobotní počasí vypadalo oproti předpovědi nesrovnatelně lépe. Bylo jasno, teplota tak 15°C a mírný vítr (tak 2 až 3 m/s). Tak jsem před předpokládaným odpoledním programem - návštěvou Lipence - vyrazil na chvíli se Skeeterem. Martin šel se mnou a byl zklamán, že jsme se nedostali obvyklou cestou na pole. Strouha mezi polem a cestou byla úplně plná vody a nepovedlo se nám najít, kde ji překonat. Tak jsem zůstali na cestě, protože v části ohrazení. kde se obvykle pasou koně, byla část odstraněna a koně nikde. Tak jsem mohl tuto jinak nedostupnou část využít pro přistání.

Vylétal jsem dvě baterie a pak už byl nutný návrat na pole.

Létání bylo přes občasné menší poryvy větru v pohodě.

Šiklův mlýn - den RC Revue

Navštívili jsme den RC Revue v Šiklově mlýně. Byla zima, když jsme po deváté odjížděli ze Svratky bylo 9°C. Pršelo a foukla vítr. Po příjezdu na místo sice už nepršelo, jen mrholilo. Přesto bylo hnusně. V údolí vlastního areálu bylo docela obstojně, ale u letiště, které je nahoře, byl vzhledem k větru a zimě docela problém vydržet stát.

Ještě že v areálu byly další druhy modelů - auta a lodě. U našich dětí slavily největší úspěchy modely lodí hasičských plavidel, která stříkala vodu. 

Během dne se naštěstí počasí vylepšovalo, odpoledne už to docela šlo, vítr ale foukal stále silný.

Jinak to byla pěkná akce, můj obdiv patří všem,kteří za takových podmínek létali.

Sirius ve větru

Po nehodě s popálenými prsty jsem nemohl další dva dny vzhledem k citlivosti popálených míst jít létat. Mezitím se pokazilo počasí a bylo stále větrno. Tak jsem se rozhodl vyzkoušet, jak si s tím Sirius poradí. Podle meteorologické stanice ve Svratouchu byl stálý vítr 6 m/s ve špičkách 10 m/s. V takových podmínkách jsem dříve na létání ani nepomyslel. 

Siria jsem hodil do vzduchu v jedné chvilce, kdy se vítr skoro utišil. Bez problémů jsem nastoupal do výšky a začal zkoušet jak to vypadá. Chování letadlo je překvapivě dobré, samozřejmě že proti větru zpomaluje a boční vítr ho v zatáčkách vychyluje, jinak jsem ale létal za těchto podmínek v pohodě. Rozhodně žádný boj ale normální polétání. Takže se Síriem bude omezující co je příjemné mně a nikoliv co zvládne letadlo.

K přistání jsem zase zvolil chvilku se slabším větrem, ani jsem nemusel vysouvat více vztlakové klapky než mám nastaveno v základní konfiguraci pro zpomalení (tedy křidélka nahoru a klapky dolů). Let trval asi 35 minut.

Nepozornost se nevyplácí

Dnes měl být další let Siria. Na vyzkoušenou louku se s námi vydal i Zdeněk. Pěkně jsem složil letadlo, zasunul baterie a stále jsme přitom o něčem kecali. A to se mi vymstilo. Zapojoval jsem pohonné baterie a v tom se to stalo. Zasunoval jsem podle svého přesvědčení jeden z konektorů do regulátoru, načež se za poměrně hlasité rány zajiskřilo a zakouřilo. Zkrat. Spojil jsem baterii nakrátko. Během chviličky začaly prsty pravé ruky, kterými jsem držel konektor zástrčky, pekelně bolet. Ještě že jsem s sebou měl vodu na pití pro děti. Tak za střídavého máčení prstů ve vodě jsem letadlo zase složil a vydali jsme se domů.

Doma jsem strávil s prsty ve vodě další čtyři hodiny, než to přestalo bolet. Konektor resp. špička banánku zmizela tak v délce 5mm. Mimo popálených prstů a drobné ďubce na křídle k žádné škodě nedošlo. Kupodivu i baterie se tvářily v pořádku.

Celou dobu jsem se domníval, že jsem spojil nakrátko jen jednu baterii. Kdepak, až dodatečně jsem podle poškození druhého konektoru pochopil, že jsem baterie správně zapojil za sebou a pak zkratoval. Takže jsem zkratoval vlastně šestičlánek! Jsem rád, že žiju.

Druhý let Siria

Druhý den po úspěšném zalétnutí jsem v podvečer znovu vyrazil  na stejné místo. Počasí bylo skoro stejné, tedy dost teplo a prakticky bezvětří. Bylo zřejmé, že bude termika. A taky ano.

Start byl opět zcela bez problémů a létání také. Více jsem si všímal letového projevu. Zkoušel jsem i dive test a dle všeho je model trochu těžký na hlavu. Drobná zátěž do ocasu by to jistě vylepšila, ale zatím s tím nebudu spěchat. Model i tak létá dobře a alespoň je hodnější.

Termické polétání bylo krásné, kdybych chtěl, nemusel jsem prakticky použít motor. Ale já se chtěl také s modelem seznamovat a tak jsem občas naklesal a trochu zkoušel chování  v letu.

Celý let trval přes 65 minut a pak jsem opět vydařeně přistál. Oproti prvnímu dni jsem zvětšil výchylky křidélek a klapek v přistávací konfiguraci a projevilo se to kladně - sestup trvá kratší dobu.

Sírius - první let

Konečně jsem dokončil Siria a nastal čas jeho prvního letu. Vzal jsem jej s sebou na dovolenou do Svratky, protože místní vyhlédnutá louka nemá chybu. Tvoří ji vlastně vodorovná terasa o rozměrech cca 200 x 200 m v úbočí kopce. Nad i pod ní pokračuje kopec a je rovněž porostlý travou. Prostě v případě nutnosti se dá přistát skoro všude. Jedinými vadami na kráse jsou stromy a keře podél cesty a stožár osvětlení pro zimní instalaci vleku pro lyžaře, Vzhledem k rozměrům jak kopce tak zmíněné louky se jedná o zanedbatelné vady, kterým se lze úplně v pohodě vyhnout.

Vyrazil jsem navečer asi 17:30 za ideálních podmínek, teplota si 25°C, prakticky bezvětří.

Siria jsem složil, vše vyzkoušel a odnesl blíže k okraji louky směrem do údolí. Model jsem nesl nad hlavou a než jsem dorazil na místo skoro mne bolela ruka - přece jenom jsem zvyklý na výrazně menší a lehčí modely. 

Nebyl důvod start odkládat, postupně jsem přidal plyn asi na polovinu. Víc už bych s modelem nad hlavou v ruce obtížně udržel a s tlukoucím srdcem model bez rozběhu trochu hodil. Sírius bez zaváhání a jakékoliv snahy někam uhýbat začal pod dost ostrým úhlem stoupat. Sáhl jsem po plynu a něž jsem stačil začít přidávat ozvalo se z motoru vrčení  a rachtání a motor zcela ztratil tah. Hned jsem stáhl plyn, bylo zřejmé že se něco zásadního s pohonem stalo. A co teď s modelem. Byl asi 15 m vysoko a prakticky na okraji rovné části louky, dále už začínalo klesání dolů. Tam jsem letět nechtěl, jednak bych přistával dost daleko od sebe se špatnou kontrolou a jednak jsem vůbec nevěděl jak vlastně model létá. Naštěstí model po ubrání plynu přešel plynule ve vodorovný let. Tak jsem se ho pokusil otočit o 180° k sobě. Šlo to krásně hladce, jenom v jednu chvíli se, zřejmě vlivem drobného závanu větru, dost naklonil. Zatrnulo ve mne, aby nějak nesklouzl po křídle, ale povedlo se mi to vyrovnat a pak už jsem jenom řídil rovný let a sledoval vytrácení výšky. Použít klapky jsem si netroufal. Vzhledem k celkovému klidu v ovzduší poměrně rychle model naklesal a krásně jemně dosedl do trávy. Po přiběhnutí blíž hned bylo jasné co se stalo - červík držící osu v motoru se povolil a tah vrtule vytáhl celou osu z motoru tak, že už držela jen za posledních pár milimetrů.

Pustil jsem se hned do opravy. Šlo to poměrně obtížně, protože po vyjmutí motoru jsem byl v manipulaci dost omezován délkou přívodních kabelů , které navíc byly připevněny k trupu (odlepovat se mi je nechtělo, pak už by asi dost nedržely a hrozilo by jejich prodření pláštěm motoru a náhradní použitou oboustrannou pásku jsem s sebou neměl). Také šlo strašně špatně manipulovat s pláštěm motoru, ten se vyosil a magnety přichytil přímo ke statoru a skoro nešel odtrhnou. Přece jenom je to dost velký motor a magnety už mají slušnou sílu. Nakonec se mi podařilo osu správně do motoru zasunout a utáhnout pořádně zajišťovací červík (k tomu jsem si nakonec musel půjčit imbus od místního modeláře, který se přišel podívat, co to tam vyvádím). Asi po půl hodině bylo vše OK a šel jsem na  druhý start.

Tentokrát už bylo vše v pořádku. Model krásně rychle stoupal, svisle při plynu lehce přes polovinu. Pak jsem chvíli poletoval sem a tam, abych dostal model trochu do ruky. V zásadě jsem neobjevil nic zrádného, naopak, je to hodné letadlo. Na rozdíl od modelů, se kterými jsem dosud létal, je znát větší stabilita, klid letu a setrvačnost v letu. Pak jsem odletěl nad vrchol kopce za sebou, kde mi poradil onen místní modelář místo, kde to nosí. A měl pravdu, krásně jsem si zalétal v termice a na motor nebylo třeba ani sáhnout. Asi po 25 minutách létání začaly děti projevovat přání vrátit se domů, sic by jinak asi zahynuly hlady. Tak se šlo na přistání. 

Vzhledem k prvnímu podařenému přistání jsem se ani tolik nebál. Šlo jen o to, jak vytratit výšku. Přepnul jsem tedy na přistávací konfiguraci (křidýlka nahoru, klapky dolu - tady butterfly). Netroufl jsem si klesat přímo dolů a tak jsem kroužil. A Sirius poslušně klesal, pak jsem ho srovnal do rovného letu k sobě a začal vysouvat ještě více klapky. Paráda, krásně plynule klesal a když už se začal dotýkat vrcholků vysoké trávy, klapky jsem zase zatáhl a Sirius způsobně měkce přistál. 

Vracel jsem se domů úplně spokojený. Takhle si představuji modelaření.

Obě baterie se vybily na stejné napětí (rozdíl v několika jednotkách setin voltu) a dobíjel jsem asi 600 mAh. 

Natáčení v Krásné Hoře

Přes víkend jsem natočil dvě videa. První hned 13.8. po příjezdu. Létat jsem šel asi v 19:00 hod. Bylo zataženo (celou cestu z Prahy pršelo a přestalo chvilku před příjezdem), mraky dost nízko, prakticky úplné bezvětří. Pole bylo pěkně rozmáčené, najít trochu pevnější a sušší místo chvíli trvalo. 

Létání bylo supr, letadlo drželo ve vzduchu ani nevím jak (na termiku to nevypadalo, vítr nefoukal a přesto opadávalo zcela minimálně). Občas jsem zalétl do spodku řídkých mraků.

Přestože přistání bylo podařené a model jemně dosedl, dostalo se bahno skrz turbokužel až k motorové přepážce. Ale stačilo sundat kužel a vše očistit. Video se rovněž povedlo.

Druhý den jsem létal z opačné strany Hory. Startoval jsem z úbočí strážníku. Létaní už bylo o poznání neklidnější než předchozí den. Foukal poměrně čerstvý vítr. Video bylo přesto poměrně vydařené.

Video z EG

Pro připevňování kamery na EasyGlidera, se kterým hlavně počítám při filmování, jsem vyrobil uchycovací systém. Sestává se z dvou hliníkových trubiček. Jedna je spolu s nylonovou matkou M4 zalepena v trupu hned za krytem kabiny. Druhá je objímkou z hliníkového plechu tl. 1 mm připevněna ke kameře (v místech otvoru pro přívěsek). Skrz trubičky se prostrčí nylonový šroub M4 a zašroubuje do zalepené matky. Přípravek umožňuje natáčení kamery kolem vodorovné osy (mění se tím pohled kamery od směru přímo dopředu přes vrtuli až po kolmo dolů). Zároveň je kamera na boku trupu dostatečně vysoko, takže se nepoškodí při přistání.

Do kamery jsme pořídil novou 8GB kartu Class 6. 

Vše jsem vyrazil dopoledne vyzkoušet. Byla příjemná teplota asi 20°C a vítr asi do 3 m/s. Krásně jsem si zalátal a natočil dvě videa. První asi 35 minut dlouhé (kamera ho sama rozdělila na úsek 30 minut a zbývajících 5 minut do samostatných souborů). Videa byla plynulá (samozřejmě v možnostech kamery) a docela se povedla. Sestříhal jsem z nejhezčích okamžiků asi desetiminutový výběr.

První video

Dnes se udělalo oproti včerejšku, kdy pršelo, docela pěkně. Asi 21°C a vítr tak 3-4 m/s. Tak jsem šel po návratu z práce vyzkoušet novou kameru. 

Připevnil jsem ji provizorně na pásek z překližky zasunutý a přilepený lepenkou pod kryt kabiny na EG. Vlastní létání bylo v pohodě, vítr docela nosil takže jsem létal v pohodě přes třičtvrtě hodiny.

Doma jsem zjistil, že:

• nastavení a připevnění kamery bylo správné, vrtule ani jiná část letadla do obrazu nezasahovala
• velikost videa přesáhla hodnotu 2GB a proto byla kamera po přistání vypnutá
• použitá karta nemá dostatečnou rychlost a tak bylo natočené video občas dost trhané. Ale i tak na něj šlo koukat.

Rozhodně jsem s nákupem kamery spokojen, natáčení videa přináší velmi příjemné zpestření létání a letecké pohledy jsou zajímavé.

Budu muset jednak zakoupit lepší kartu a jednak vytvořit trochu profesionálnější připevnění kamery.

Kamerka z Číny

Dnes mi dorazila objednaná kamerka z Číny. Dost expresní rychlost - 18.7. objednáno a 27.7. ve schránce.

Kamerka jsem hned vyzkoušel - po prvotních potížích se spuštěním (založil jsem si někam resp. dětmi mi byl založen přibalený návod) je vše v pořádku. Funguje s kartou 2GB z mobilu, kartu jsem dokonce proti všem doporučením přeformátoval přímo v kameře. Časový údaj je žlutý vpravo dole tzn. jedná se o kvalitnější model #3. Nastavil jsem si i správný čas a datum pomocí programu 808SetClock.

Večer jsem pak ještě připravil provizorní držák pro Easy Glidera - jak to čas a počasí dovolí jdu ji vyzkoušet.

S EG v Krásné Hoře

Přes poměrně nepříznivou předpověď jsem jeli o víkendu do Krásné Hory. Skutečnost byla ještě horší a celou sobotu propršelo. Nedělní pokus o houbaření nedopadl, skoro nic nerostlo (Zuzka našla u cesty dva modráky, já lišku a Martin choroše na stromě:). Po obědě jsem si šel tedy alespoň zalétat. Zase se proti mně spikli zemědělci - tam kde byl po léta jetel, do kterého se slušně přistávalo, byla najednou kukuřice. Ještě nebyla příliš vzrostlá a tak jsem to na ni riskl. Měl jsem jenom jeden let, foukal trochu vítr, ve výšce bych to odhadoval v nárazech přes 5m/s. Přistání dopadlo také dobře i když jsem na něj několikrát nalétával - nejdřív jsem neměl odvahu s tím do kukuřice plácnou. Výsledek byl nad očekávání, letadlo se ani neumazalo od rozbahněné půdy, to boty dopadly hůře (a Martinovy byly k nepoznání).

Bohužel jsem před létáním objevil i jeden problém s baterkou. Nová Turnigy 2200mAh 40C, kterou jsem nejdříve do modelu vložil, skoro netáhla. Myslel jsem si, že jsem ji minule zapomněl nabít, ale doma se ukázalo, že jeden článek je kompletně pryč. Budu ji muset otevřít, zda se jenom něco neutrhlo, ale mám tušení že ne.
Edit 28.7. : po rozkrytí baterie a přeměření je to jasné, jeden článek je totálně mrtev. Takže objednávám novou baterii.

Dovolená ve Svratce

Tentokrát jsem si oproti minulému roku polepšil a vzal si s sebou dva modely - Corsaira a Rushe. Létal jsem dohromady asi pětkrát. Největším problémem byly vysoké teploty a komáři. Látalo se většinou po půl osmé večer a i tak se vybavení pěkně ohřálo. Zejména u Corsaira se mi velmi zahřívaly baterky a všechny se začaly nafukovat. Asi to bude jejich poslední sezóna.
Jinak jsou podmínky k létání ve Svratce ideální. O takových krásných loukách si mohu nechat v Praze jenom zdát.
Erik předvedl filmování z letadla na minikamerku a to mne tak nadchlo, že jsem si ji také objednal.

Havárie Shafta

Po dlouhé době nádherný víkendový den a dokonce skoro bez větru. Vědom si nutnosti odpolední návštěvy dětského dne jsem hned po ránu vyrazil trochu si zalétat. Mimo dětí jsem s sebou vzal Shafta, má vyměněná kolečka. Původně použitá o průměru 80 mm byla docela těžká a při letu to bylo znát. Nově jsem použil loukoťová o průměru 60mm. Také jsem osadil jinou vrtuli, APC 10x5.

Hned po startu bylo zřejmé zlepšení letu vlivem vrtule - dostatek tahu a snadný přechod do trvalého stoupání. Rovněž výměna koleček prospěla obratnosti, zvýšila se citlivost na křidélka.

Po asi deseti minutách se to stalo. Během velkého přemetu až při jeho dokončování (model už letěl skoro vodorovně) najednou z modelu něco odletělo (byl to kryt bateriového prostoru zespodu trupu)  a současně se stalo letadlo prakticky neovladatelné. Ještě jsem stačil pozorovat jak se třepotají neovladatelná křidélka a pak už jsem se snažil zmírnit následky dopadu, který se rychle blížil. Trochu se mi povedlo zmírnit klesání, ale model reagoval jen velmi omezeně. Navíc mi letadlo zmizelo za keři a terénní vlnou. Dopad jsem neslyšel, ale když jsem letadlo zahlédl naposledy klesalo spíše padalo dost rychle. Vyrazil jsem do míst dopadu s očekáváním sbíraní třísek. Jaké bylo moje překvapení, když jsem objevil kousek od cesty ve vysoké trávě prakticky nepoškozený model. Bližší prohlídka ukázala lehce zmáčknutou náběžnou hranu v místech, kde se křídlo více natlačilo na trup a pak nalomený list vrtule. Jinak nic. A samozřejmě vytržené páky z křidélek - to bylo příčinou celé příhody.

Největší ztrátou tak je ztracený kryt bateriového prostoru (ani nevím proč vlastně odpadl - asi vibracemi modelu), přes veškerou snahu jsem ho nenašel.

Pak jsem vylétal tři baterky s Rushem a byl čas jí domů.

Skeeter a EG

V sobotu odpoledne jsem po návštěvě nepříliš vydařeného dětského dne (na Pankráci, kde byla neuvěřitelná spousta lidí) zajel na chvíli na pole. Od překvapivého jarního posekání se veškerý porost výrazně rozrostl. Mezi trávou už vyčnívají bodláky a všelijaká další rostlinstva. Za chvíli to bude zase stát za nic.

Šel jsem vyzkoušet Skeetra po osazení novou vrtulí GWS HD 9x5. Hned po prvních pár metrech bylo zřejmé výrazné zlepšení proti APC 8x4. Větší tah, maximální rychlost i rychlejší reakce na změnu plynu. Rovněž zmizel mírný dojem, že se letadlo ve vzduchu jaksi vleče. Prostě spokojenost. Zkoušel jsem více letové vlastnosti. Letadlo je velmi mrštné, přemet dokáže prakticky na fleku. Celkově ho ale velmi limitují moje pilotní schopnosti. Jednak se bojím (dalo mi dost práce) a jednak mi to moc nejde. Zkoušel jsem v uctivé výšce visení, ale nic moc. Na malou chvíli se mi podařilo ho do visu dostat, ale vetšinou to bylo takové zmítání na jednom místě. Vylétal jsem dvě baterky, letový čas kolem 12-14 minut chodu motoru, dobíjel jsem lehce přes 1100 mAh.

Pak jsem ještě vylétal jednu baterii s EG. Jsem čím dál raději, že jsem ho znovu zprovoznil a samozřejmě vybavil lepším pohonem. Létání s ním je pro mne absolutní relax, o letadlo se nebojím, létá dobře a mám už ho v ruce. 

Relax s EG

Dnešní počasí je opravdu nádherné a tak jsem po práci sbalil EG a Corsaira a vyrazil na pole. Hned po příjezdu jsem zjistil u EG utržený závěs směrovky (evidentně důsledek dopravy v kufru). Lepidlo jsem neměl a tak rychlý odjezd domů, vteřinovku a aktivátor do ruky a honem zpátky. 

Na místě během pár vteřin opraveno a konečně mohl EG  do vzduchu. Baterie je nová Turnigy 2200 mAh 30C z Hobbycity. Hned po startu je znát rozdíl. EG stoupá prakticky svisle vzhůru, dynamika letu je tak o 1/3 lepší. Měl jsem v úmyslu rychle otestovat baterku a pak prohnat hlavně Corsaira. Ale krásné počasí s občasným větříkem a po obloze klidně a zvolna se sunoucí model mne přiměl se vše si jenom užívat a v klidu relaxovat. Nakonec jsem přistál po více než hodinovém letu a pak už jsem jel domů. 

S vybíjením baterie jsem to skoro přehnal, nejvíce vybitý článek měl 3,17 V a dobíjel jsem 2300 mAh. Baterie až do poslední chvíle podávala výborný výkon a to mne zmátlo. 

EG a Corsair

Odpoledne jsme vyrazili s Martinem na pole. Zuzka zůstala doma s tetou Evou a Ondrou.

Nejdřív jsme s Martinem zkoušeli nové házedlo Fox od Multiplexu. Sice pěkně vypadá, díky EPP bude skoro nezničitelné ale letové výkony nic moc. Nejlepší je ho jenom házet, na gumiciku se moc neosvědčilo. Rovněž nový gumicuk mne zklamal, guma 2x2 mm je na malá házedla asi silná. 

Já jsem nejprve vylítal jednu baterii v EG, takový asi 45 minutový let. Fialová baterka Ray se pěkně nafukuje, po letu je dost teplá a výkony nejsou nic moc. Asi se s ní co nevidět rozloučím.

Pak jsem si dal ještě jeden let s Corsairem - letos poprvé. Po odhození se mi dost naklonil nalevo a měl jsem co dělat náklon vyrovnat. Po nastoupání do bezpečné výšky bylo potřeba dost trimovat. Holt EPP. Pak už bylo zase vše OK. S letovým projevem jsem pořád hodně spokojený. Lítá pěkně rychle a přitom si nechá líbit i pomalý let a nemá snahu provádět nějaké nepřístojnosti. Na další let už bohužel nedošlo, Martin chtěl domů a tak jsme jeli.

 

EG po práci

Dnes mi po návratu z práce vyšel čas na chvíli létání s EG. Pěkné počasí, na duben veli příjemné teplo. Krásná pozdně odpolední idylka.

První polétání s EG

První test EG po jeho obnově. Zamířil jsem na nebližší vhodné místo - pole hned za domem. Na poli právě začínalo rašit obilí.

Vítr byl tak kolem 3 m/s nárazově jistě víc.

EG jsem bez problémů složil a po ověření funkčnosti lehce hodil. Model podle očekávání bez jakýchkoliv problémů začal poměrně svižně stoupat. 

Výkony pohonu jsou trochu nižší, než jsem čekal. Ale je to dáno především použitými listy. Aeronauty jsem nesehnal a tak jsem použil dostupné Graupner 10x6 - mají větší odběr za cenu menšího tahu :) 

Jinak spokojenost, létá to jako EPP větroň, pronikavost proti větru samozřejmě výrazně horší, než jsem byl zvyklý u Filipa. 

Přistání rovněž v pohodě, olaminované části trupu se osvědčily - po sednutí na hlínu s kamínky ani škrábnutí.