Nedělní dopoledne

Opět přeje počasí a tak jdeme na pole. Doprovází mě Zuzka i Martin, vzali si s sebou malé EPP házedlo. Moc jim to ale nelétá, neumí to dost vyhodit. Přesto je to docela baví a samozřejmě se o letadlo hádají. Asi budeme muset rozšířit hangár a také zvážím výrobu gumicuku.
Na Shafta jsem zkusil nasadit vrtuli 8x6. Při startu jsem měl trochu obavu, jak se to bude chovat, ale bylo to úplně v pohodě. Letadlo létalo prakticky stejně jako s vrtulí 8 x 7. Snažil jsem se trochu akrobatit, protože pro poletování jen tak sem a tam není tento model určen. Občas se mi něco slušněji vypadajícího povedlo, Zuzanka mne dokonce chválila - zařekl jsem se, že jí nesmím doma ukázat, jak vypadá skutečná akrobacie s RC modely, aby neztratila iluze o svém otci :). Po 15 minutách jsem spořádaně přistál. Doma jsem pak zjistil asi o 15% nižší spotřebu než s vrtulí 8 x 7 (dobíjel jsem asi 1550 mAh oproti 1850 mAh). Povzbuzen bezproblémovým letem jsem vyměnil baterii a použil 2 roky starou Wancell. Start bez známky nižšího výkonu (startuji tak na 70% plynu), vlastní létaní bylo raději opatrnější. Po 10 minutách přistání - baterie byla skoro studená. Doma jsem pak dobíjel asi 850 mAh. Tak Wancell bude ještě sloužit.
Pak jsem létal a Rushem. Zkoušel jsem více práci s plynem a udržováním dynamiky letu - stoupání pěkně přidat a po rozjezdu dolů jsem ubíral tak na 25% plynu. Vrtule tak ještě nebrzdila a model se vždy pěkně rozjel. Dosáhl jsem letového času 12,5 minut (u obou baterií) a to nikoliv na úkor dynamiky letu, takže zcela úplná spokojenost. Doma jsou pak do obou baterií dobíjel 530 až 550 mAh. Škoda, že pěkné počasí pomalu přestane a čeká nás zima.

Shaft a Adrenaline Rush - dopolední létání

Ráno jsem se vydal s Shaftem a Rushem zase na pole. Bylo krásné slunečné ráno, teplota asi 14°C, skoro bezvětří.
Shaft bez problémů odstartoval po obvyklém asi 10 metrovém rozjezdu. Dnes jsem chtěl trochu více prozkoumat letové schopnosti. Obratný Shaft tedy je, přemet při plné výchylce je tak malý, že si skoro "šlápne" na ocas.
Celkově létá pomalu a ani na plný plyn se moc nerozhýbe. S použitou vrtulí 8 x 7 a osazeným motorem ale není schopen trvalého svislého stoupání. Budu se muset nad zamyslet nad úpravou pohonu, chce to větší (silnější) vrtuli (zkusím 10 x 5) a možná bude nutno vyměnit motor za méně obrátkový. Použitý 1400 ot/V nebude zřejmě nejlepší volbou.
Rozhodně jsou ale letové vlastnosti dobré, letadlo přesně dělá co po něm chci (takže obrovská rezerva v mých rukou) a i s použitým pohonem jsem si velmi pěkně zalétal. I přistání se povedla (jedno v polovině létání) a druhé na konci. Už jsem při nich ani nebyl tak nervózní. Doma jsem přidal jednu smyčku gumy na odpružení podvozku a je to ono. Pruží dostatečně a letadlo se tak neprosedá. Celkem jsem nalétal 15 minut, pak jsem to už raději ukončil (doma jsem pak dobíjel 1850 mAh). Se svou starou baterií Wancel jsem raději létat ani nezkoušel, umí max 12 C což je při její kapacitě tak 25 A, ale vzhledem k jejímu stáří to bude mnohem méně. Takže po vyladění pohonu raději pořídím ještě další slušnou baterii s kapacitou nad 2000 mAh.
Pak šel do vzduchu Rush, dva pohodové lety v délce slabých 10 minut. Vzhledem ke klidu ovzduší jsem ho prohnal i kousek nad zemí - parádní rychlé průlety. Moc příjemné.
Zajímavé je, že do baterií o jmenovité kapacitě 460 mAh teď pravidelně dobíjím až 550 mAh. Přičemž napětí vybitých článků bývá obvykle mezi 3,3 až 3,5 V a články v jedné baterii se po vybití liší jen o několik setin voltu, tzn. že dobíjená kapacita by neměla vznikat zkreslením vlivem činnosti balancéru. Tak to vypadá, že jejich kapacita se opravdu zvětšila.

Odpoledne s Rushem

Odpoledne - spíše navečer, po návratu z práce, bylo zase pěkně a tak jsem vyrazil vyzkoušet poslední úpravy u Rushe (posunutí regulátory, nalakování náběžky a spodku křídel).
Bylo skoro bezvětří, chvílemi tak 1 m/s, pod mrakem a cca 20°C. Létalo to pěkně, žádnou výraznou změnu v chování letadla jsem nezaznamenal. Jenom se mi lépe dařila přistání. Při obou letech jsem se trefil pěkně do trávy a jen kousek od sebe. Oba lety 10 minut. Poškození náběžné hrany jsem nezaznamenal žádná, zpevnění nalakováním je i podhmatem docela znát. Ještě jsem pak doma zkoušel model převážit, kolik nabral tím lakováním - vychází to na cca 1,5 g navíc.

Úpravy A. Rushe

Večer jsem doma provedl trochu vylepšení u Rushe. Truchu jsem poupravil umístění regulátoru přilepeného k trubce trupu za motorem. Otočil jsem ho pod trup, takže teď je v prostoru mezi motorem a baterií a už nevyčnívá. Trochu to sníží aerodynamický odpor.
Pak jsem vyřízl kousek náběžky, která dostala zatím největší zásah. Balza byla promáčklá v šíři cca 5 mm a na hloubku tak 1,5 mm do křídla. U jiného modelu bych si takové drobnosti ani nevšiml, ale u tohoto prcka to trochu vliv na letové vlastnosti mít může. Za odříznutou balzu jsem vteřinovkou vlepil kousek 3 mm silné balzy a po chvíli vybrousil. "Poranění" prakticky zmizelo.
Pak jsem ještě nitrolakem přelakoval nejprve jenom okolí náběžky (na dolním i horním povrchu křídla) a po zaschnutí a mírném vybroušení jsem provedl to samé ještě jednou, ale tentokrát jsem natřel i spodní povrch křídla až ke křidélkům. Po tomto posledním nátěru je spodní strana křídla krásně hladká, jsem zvědav zda se to nějak projeví na letových vlastnostech.
Z Hobbycity mi dnes přišel motorek a silnější servo s ocelovými převody do rozestavěné F14. Tak uvidíme, zda se mi ji letos ještě podaří připravit k letu, moc v to nedoufám.

Podvečerní létání s Corsairem a Rushem

Krásné počasí trvá (už to si moc dlouho nevydrží) a tak jsem po práci neodolal. Vždyť kolikrát si letos ještě zalétám.
Sbalil jsem Corsaira, A. Rushe a Martina a hurá na pole.
Byl chvílemi jen slabý větřík (tak do 2m/s), sluníčko se chvílemi schovávalo za mraky a pěkně teplo. Prostě krásný podvečer.
Nejprve šel do vzduchu Corsair. Už jsme si na sebe zvykli, takže zcela bez problémů. Jako obvykle si jen tak poletuji, akrobacie mi nejde, sem tam nějaký ten přemet a výkrut a je to vše. Létám raději vysoko, rád bych se letos vyhnul ztrátě nebo těžkému poškození modelu. Když vítr při druhém letu prakticky utichl udělal jsem si radost nízkými průlety, to se mi líbí - model při nich vypadá moc pěkně (musím se taky pochválit). A let do zapadajícího slunce - skoro jak z filmu.
Absolvoval jsem dva lety kolem 12 minut (to pak dobíjím asi 1100 mAh a to je na baterky 1300mAh tak akorát), třetí let jsem vypustit. Ke konci druhého letu zašlo slunce definitivně za mraky a viditelnost se dost zhoršila. Takhle jsem si zrušil Filipa. Tak raději beru A. Rushe a létám blízko okolo sebe. Už je bezvětří a létá to krásně. Tichounký bzukot motorku při blízkém průletu a jinak neslyšný pěkně rychlý let. Tohle letadélko se fakt povedlo a za těch pár korun investovaných do výbavy z číny se opravdu vyplatí.

Adrenaline Rush - odpolední polétání

Po návratu z práce bylo venku krásně, ale trochu to foukalo. Tak jsem si řekl, že je to ideální na vyzkoušení, jak se bude Rush chovat ve větru. Martínek šel se mnou.
Vrní hod jsem udělal trochu ledabyle a hlavně hloupě po větru. Tedy v okamžiku hodu nefoukalo , ale potvora začalo hned jak model opustil ruku. No měl jsem co dělat, několik naklonění z jedné na druhou stranu, křidélka rychle tam a zpět, ale oba jsme to ustáli.
Oba lety byly podobné. Chování ve větru je dost dobré, model s větrem bojuje docela statečně a neztrácí výrazně rychlost ani řiditelnost. Během letů bylo od bezvětří po nárazově asi 4m/s, s modelem jde v takovýchto podmínkách docela dobře létat (je to let a nikoliv boj o život). Vzhledem k hmotnosti cca 100g někdy při silnějším fouknutí to prostě celý model kousek poodnese - je s tím potřeba počítat a rozhodně se nepouštět moc k zemi, to mohlo dopadnout špatně.
Oba lety jsem zkrátil na cca 7,5 minuty, chtěl jsem mít rezervu při přistávání - létal jsem na nejbližším vhodném prostoru a zde je měkká tráva pouze v příkopu mezi polní cestou a zoraným polem. Je tedy potřeba se trefit do onoho příkopu, všude jinde je to tvrdé.
Kontroloval jsem náběžku a začínají se na ní objevovat stopy po kolizi s tvrdšími stonky rostlin. Budu ji muset nějak vyztužit, asi vyzkouším silnější vrstvu laku.

Adrenaline Rush

Adrenaline Rush je malinký elektrolet (hotliner), jehož stavebnici prodává Stevens Aeromodel. Postavil jsem si jej v září 2009 podle návodu staženého od výrobce (stavebnici jsem neobjednával, jednak se mi nechtělo čekat dobu na dodání, když stavět z balzy jsem mohl hned a jednak chtějí za poštovné 30$, což je trochu moc při ceně stavebnice 15$).
Hlavní křídlo je vybroušené z balzy 5 mm, ocasní plochy z balzy 2mm, trup je z uhlíkové trubky průměru 6 mm. Povrchová úprava nitrolakem a akrylovými barvami Agama. Pohon zajišťuje vnitřní oběžka s vrtulí 3x3, baterie je dvoučlánek Rhino 2S 460 mAh. Stavba šla velmi rychle od ruky, je to také jednoduchý modýlek, a byla hotova za pár večerů.

Základní parametry :

595 mm	475 mm	103 g

Fotogalerie mého ADRENALINE RUSH.

Z modelu jsem byl po prvních letech doslova nadšen. Dělá přesně co chci, létá dostatečně rychle (v pocitu rychlosti samozřejmě hraje roli jeho i jeho velikost), dokonce při nízkých průletech vydává patřičné svištění jako velké éro. Zatím jsem neobjevil žádné záludnosti. Chvílemi úplně zapomínám, že ovládám takového mrňouse a mám pocit jako by to byl mnohem větší hotliner.
Letové časy se pohybují mezi 10 - 12 minut. Motorek musí být celou dobu pod plynem, Rush při vypnutí motoru rychle ztratí rychlost a pak začne klesat. Prostě bez motoru to neletí - to je snad jediná slabší stránka modelu.

Komponenty osazené v modelu:
El. motor Turnigy 1230 Brushless Inrunner Motor 4500kv
	Speed: 4500kv Voltage Range: 7,4 v (2 cell)No Load Curr: 0.4 A Max Load: 6 A (15 sec) Diameter: 12 mm Length: 30 mm Shaft Diameter: 1.5 mm Shaft Length: 8 mm Weight: 14.5 grams
Regulátor Hobbyking SS Series 8-10A ESC
	Cont Current: 8 A Burst Current: 10 A BEC Mode: Linear BEC : 5v / 1A Lipo Cells: 2-3 Weight: 6 g Size: 30x18x2mm
Vrtule 3 x 3
	VrtuleGWS EP Propeller (DD-3030 82x76mm)
Ovládání výškovky 4.3 g servo Robbe
	Size : 19,6 x 8 x 19,6 mm Voltage : 3v ~ 6v Weight: 4,3g Speed : 0.11 sec/45° (4.8V) Torque : 0.7 kg-cm (4.8V)
Ovládání křidélek zajišťuje jedno servo 5g HXT500
	Size : 22.9x11.4x22 mm Voltage : 3v ~ 6vWeight: 5g Speed : 0.10 sec/60(4.8V) Torque : 0.8 kg-cm Working Temp : -30C~60C Teflon Bushing, 15cm wire, coreless motor

Shaft a Adrenaline Rush - premiéra

Dnešní den byl významný hned ze dvou důvodů:

1. konečně jsem se odhodlal jít zalétat SHAFTa. Dosud jsem to z nejrůznějších důvodů odkládal (vítr, málo slunce, moc slunce, zima, teplo atd.), za tím vším stála samozřejmě obava, že ho zruším. Ta pramenila z mých minimálních zkušeností s přistáváním na podvozek a nedostupností blízké vhodné plochy. Nakonec jsem to dnes na polní cestu kousek za barákem riskl. Jejím problémem není ani tak šíře ale to, že je lemována poměrně vysokými trávami a bodláky a já nevím čím vším dalším, takže je vlastně jakýmsi korytem, do kterého je potřeba se trefit. A navíc vede šikmo ke směru převládajících větrů.
   
2. Spolu s se SHAFTem jsem s sebou nesl i druhý dosud nelétaný model - ADRENALINE RUSH. Zalétávat dva nové modely najednou, to jsem ještě nepodnikl.

Shaft 480
Vzhledem k výše uvedenému byla moje nervozita poměrně značná a obavy z návratu s kufrem auta plným třísek byly veliké.
Po příjezdu na místo jsem rychle složil SHAFTa, měl jít na řadu první. Co kdyby začalo foukat a já měl zase cuky odložit to na jindy. Zkontroloval jsem funkčnost a správnost všech výchylek a s roztřesenými koleny šel na start. Letadlo jsem namířil asi pod úhlem 15° k ose cesty (přeci jenom trošičku foukal mírný vánek a toto byl směr proti němu). Přidal jsem plyn asi na 75% a sledoval, co se bude dít. Model se snadno rozjel a pěkně držel směr (80 mm velká pryžová kola dělají své). Asi po 10 m, když se letadlo přibližovalo k protějšímu okraji cesty resp. lemujícímu travnímu a bodlákovému porostu, jsem přitáhl výškovka a letadlo se bez zaváhání odlepilo od země a začalo tak pod úhlem 30°stoupat. Naprosto rovně, žádné uhýbání, křidélek jsem se nemusel ani dotknout. Po vystoupání do větší výšky jsem se trochu uklidnil a začal sledovat, jak se letadlo chová. Celkem mne překvapila malá rychlost, při 50% plynu to skoro neletělo (použitá vrtule 9x6). Že by bylo něco pravdivého na na některých tvrzeních, že motory Turnigy série SK nejsou nic moc? Když jsem si ho do SHAFTA pořizoval, měl jsem za to, že pořizuji z hobbycity to nejlepší dostupné. Dávat víc plynu se mi nechtělo, měl jsem v úmyslu si na letadlo trochu zvyknout a bál jsem se většího odběru (doma jsem naměřil 26A při plném plynu), aby mi brzo nedošla baterie.
Po asi 8 minutách opatrného poletování ve vodorovném směru (kdepak, žádné přemety, výkruty, let na zádech atd.) jsem začal zkoušet přiblížení na přistání. Po druhém pokusu jsem se trefil nad cestu a zkusil sednout, docela to šlo. Keclo si to tak, že odpružený podvozek se prohnul až jsem měl obavy s uražení vrtule. Po chvíli jízdy se letadlo zastavilo o nerovný okraj cesty. Běžel jsem zkontrolovat stav a hlavně teploty. Vše studené - motor, baterie (na regulátor se nedostanu, je uvnitř trupu ve předu, zvládá ale 60A (dával jsem ho tam kvůli váze, vycházelo mi to lehké na předek) o něj jsem strach neměl.
Po chvíli uklidněn jsem se rozhodl pro nový start se stejnou baterií a vyzkoušet znovu přistání. Po několika obletech jsem se zase trefil nad cestu a klesám. Jestli se mi zdálo, že to ve vzduchu moc rychle neletí, tak teď to určitě překonalo rychlostní rekord. Letadlo sedlo ne cestu, profrčelo kolem mne až se zvedal prach a zabrzdilo až v louce o bodláky. Ale jinak se nic nestalo, jen osa podvozku vyskočila ze zářezu a podvozek se po trupu trochu posunul (budu muset zpevnit gumové svazky držící podvozek, je moc měkký).
Tak třetí pokus. Při přiblížení nad cestu mě trochu vítr vynesl mimo ni. Chtěl jsem to srovnat a přehlédl jsem vrcholek nějakého bodláku či co to bylo za potvoru. Asi ve výšce 1,5 chytla za křídlo a čenichovka jak vyšitá. Ulevilo se mi, že se zase nic nestalo, konstrukce letadla je dost pevná, vydrží i trochu toho nešetrného zacházení (doufám, že i do budoucna). Jen list vrtule se urazil. Náhradní nemám, takže konec pokusům.

Adrenaline Rush
Na řadu přichází Adrenaline Rush. Protože předchozí model dopadl dobře, jdu na pokus s Rushem už celkem v klidu. Přežití 50% modelů je už zaručeno.
Rychlá kontrola funkčnosti, dávám tak 60% plynu a lehce hážu proti mírnému vánku. Očekávám přímý pád před sebe případně náklon na stranu a následný pád. Také připadá v úvahu vzpínání se a pak zmiňovaný pád. Prostě mi moc nepřipadá, že by to mělo dobře letět (byť vysněno mám rychlé poletování a snadnou pilotáž). Takže hážu a zírám. Letadlo naprosto klidně bez jakékoliv známky příčné nestability klidně stoupá a nabírá rychlost. Zatáčím a letadlo nádherně poslouchá. Po vystoupání výše mírně trimuji výškovku, mělo tendenci klesat. Jsem opravdu nadšen, tak příjemný pocit z řízení jsem při prvním letu neměl dosud s žádným modelem.
Létá to rychle, motorek není prakticky skoro slyšet jen při rychlých průletech je slyšet svištění vzduchu. Po přidání plynu se model překvapivě rychle rozjíždí, po zkušenostech ze Stingera jsou čekal malou účinnost malinké vysokoobrátkové vrtulky. Jenom na stoupání svisle vzhůru bez rozjezdu vrtulka nestačí, tah by možná byl postačující ale model ztratí rychlost a bez ní to nejde. To neznamená, že s ním ale nejde pěkně rychle vystoupat, právě naopak, chvíli vodorovně a pak na plný plyn vzhůru a hned je model tak vysoko, že už přestává být čitelný.
Při vypnutí motoru se rychlost brzy vytratí a pak už není dost vztlaku a model dost rychle klesá. Stačí dát tak 30% plynu a už zase letí a udržuje výšku.
Přistání je trochu o nervy, model prostě neumí moc zpomalit. Přesto, že má jen 100 g ,nechce se mi s ním napoprvé jen tak seknout na zem. Tak několikrát nalétávám a zkouším zpomalit až mi skoro došla baterka. Regulátor začal omezovat. Tak to stáčím a - letím přímo na sebe! Rychle se shýbám, kolega modelář, který sem dnes překvapivě přišel (vždy jsem zde dosud létal sám) to stíhá také a modýlek zapadá mezi vysokou trávu. Vše je v pohodě, ani škrábnutí. Těch 11 minut letu bylo parádních.
Druhý let byl podobný, opět bez jakýchkoliv problémů jenom radost z pěkně létajícího modelu. Opět po cca 11 minutách přistání, nyní už bez ohrožení okolí sedl model do vysoké trávy.