sobota 14. března 2009

Opakovaný zálet Corsaira

Po neúspěšném záletu Corsaira jsem před dalším pokusem o opakování nejprve vyměnil vrtuli. Použitou třílistou GWS 8x4 jsem nahradil APC 8x6. Vzhledově šlo o výrazný ústupek, černá třílistá vrtule odpovídala používaným na skutečných letadlech zatímco šedá dvoulistá je úplně něco jiného.
S výměnou výrazně stoupl z původních max 12 A na 16,5 A.
K opakovanému záletu jsem se odhodlal v sobotu dopoledne na louce pod hřištěm. Louka byla pěkně mokrá, místy stály kaluže vody. Vítr proměnlivý o síle cca 3 - 4 m/s, teplota kolem 7°C.
Před startem jsem byl pěkně nervózní, první pokus mi nevyšel a pokud by se to nemělo povést ani nyní, to už by bylo dost deprimující. Dal jsem plný plyn a lehce hodil proti větru. Reakční moment stočil letadlo trochu doleva, výchylku jsem vyrovnal a letadlo začalo rychle stoupat proti větru. Ve výšce asi 30 m jsem srovnal a začal zkoušet chování letadla. Bylo to absolutně něco jiného než posledně, žádné vzpínání ani nestabilita. Letadlo poslouchalo a dobře se ovládalo přes poměrně silný a proměnlivý vítr. Je dost citlivé na křidélka, přestože jsem na nich měl nastavený mix 40%. Maximální rychlost letu je dost slušná, letadlo rychle akceleruje a naopak při ubrání plynu se rychlost vytrácí pomalu.
Bez velkého experimentování jsem vylétal dvě baterky, první let trval cca 10 minut, druhý asi 12,5 minuty. Pak už mi byla zima a raději jsem se rozhodl více letadlo vyzkoušet až bude tepleji a především menší vítr. Při druhém přistání, které jinak bylo zcela vydařené, se list vrtule zabořil do rozměklé země a zlomil se. Vůbec jsem si toho nevšiml, až při cestě k autu.